Nebylo to dobrý. Málokterý výrok tak dobře vystihuje depresi, do které se čas od času propadne každý obyvatel české kotliny. Teď se zdá, že právě tímto výrokem bude značná část tuzemců hodnotit uplynulý rok 2024. Aspoň to naznačují výsledky průzkumu eurobarometr, které se pravidelně zveřejňují koncem roku. Zásadní varování, že s námi není všechno v pořádku, ukazuje údaj, podle kterého finanční situaci své domácnosti hodnotí jako dobrou 69 % dotázaných. Samo o sobě to není špatné číslo. Dvě třetiny lidí se mají dobře, ovšem i to o pět % méně než na jaře. V tom je problém. Po vpádu Rusů na Ukrajinu a pod vlivem vysokých cen elektřiny se hodnocení rodinných financí přirozeně zhoršilo. Jak přišel šok a poměry se vyjasnily, začala se nálad a zlepšovat v Česku i celé Evropě. Teď se však na rozdíl od všech evropských zemí hodnocení finančních poměrů v Česku opět poměrně silně zhoršilo. To musí být přece důvod. Čistě ekonomicky to nedává valný smysl, když reálné mzdy rostou a vysoko vyrostly výdaje také na důchody. Ostatní sociální dávky. Třeba Čechy z nějakého důvodu zasáhla podzim i chmura. Třeba je zneklidnila vyostřená kampaň pro podzimní volby a při jarních průzkumech bude zase všechno lepší. Nepochybně by si to přála vláda Petra Fialy, již obliba podle Eurobarometru poklesla o čtyři % na 24 %. Katastrofa to není. Některé předchozí vlády na tom byli hůře. Ovšem necelý rok před volbami, při kterých chce koalice spolu se starosty obhájit většinu ve sněmovně, to není příjemná zpráva. Výsledky průzkumu jako kdyby naznačovaly, že stav mé peněženky bude rozhodovat o tom, koho budu volit. Přitom ani tak nejde o to, kolik peněžence mám skutečně peněz, ale jestli mi to tak připadá, může v tom hrát roli zkušenost několika posledních let, která byla vyplněna krizí. Jak svědčí různé statistiky, z pohledu značné části populace jsme prožívali jeden malér za druhým. Museli jsme se uskromňovat, hledat různá řešení a chtěli bychom, aby to už skončilo. Ovšem nemůže to skončit jenom tím, že se naše příjmy vrátí na úroveň před krizí. Užitečné srovnávat příjmy a sebedůvěru občanů východoevropských členských států EU. Ve většině z nich skutečně po krizovém propadu došlo k významnému navýšení příjmů. Logicky se posílila spokojenost se stavem domácích financí napadnou. Výjimkou jsou Češi a Estonci. Před krizí to byly, pokud jde o ekonomickou prosperitu, nejúspěšnější národy. Během krize se jim však ostatní země jako například Slovinsko, Chorvatsko, Polsko a Litva, nápadně přiblížili. Pokuty nepředběhli. Zároveň právě Češi a Estonci zažili nejhorší inflační šok, který způsobil největší nárůst cen elektřiny. Objektivně se tedy nemáme hůře, jak by snad vyplývalo z poklesu pozitivních hodnocení rodinných financí. Ovšem pocit ekonomického rozměru našeho života se zhoršil. Pokud jde o platy, stále jsme daleko za sousedními Němci, Rakušany a vůbec se jim neblížíme. Navíc i mnozí z nás, při které si uvědomili, že naše dosavadní rezervy na velké ekonomické otřesy nestačí. V politice to může znamenat hodně. Pokud očekáváme, že vláda zajistí finanční bezpečí a vzestup životní úrovně, pak to znamená dostatečný motiv zbavit se té vlády, která to zajistit schopná není. Logicky vzato to ani žádný politický subjekt zajistit nemůže. Proto také pokaždé volíme někoho jiného. Stačí, když nám lepší život slíbí dost přesvědčivě. Země jako taková se s tímto přístupem voličů nikam nedostane. A to už je riziko hlasování peněženkou.