Mezi typické atributy vánočních svátků patří odnepaměti ryba. Ryba coby křesťanský symbol, ryba jako postní jídlo, ryba a především kapr coby česká národní tradice. Jenže co o rybách vůbec víme? Vnímáme ji většinou pohledem buď úzce gastronomickým coby zdravou a dietní pokrmy, nebo akvaristický tím, kdy nám ryby v akváriu nebo v domácím jezírku tvoří hezkou živou dekoraci. Víme ale, jaké ryby vlastně jsou a proč je tuzemská vánoční tradice tak úzce svázána právě s kaprem, a ne s jinou rybou. Jaké máme povědomí o životě kaprů, jejich chovu a současném rybníkářství? A proč v Česku jako v jedné z mála středoevropských zemí téměř neexistuje chov kaprů v režimu ekologického zemědělství a s certifikací by ho. O tom všem bude dnešní rybí Natural. Přínosný. Poslech vám přeje Markéta Ševčíková. Na tu tak milí posluchači a my naši pouť za rybami začínáme v areálu České zemědělské univerzity v Praze a stojíme to s mužem, který ví o rybách toho hodně, protože je to ichtyolog, prof. Lukáš Kalous. Dobrý den. Dobrý den, pane profesore. Já bych začala takovou lapidární otázku, která vás asi pobaví, ale mě by to velmi zajímalo. Je zvláštní, že člověk se rybami tráví tolik tisíciletí, a přitom obecné společenské povědomí o tomto živočišném druhu je relativně malé. Čímpak to? Jenže toho my lidé laici víme o rybách tak málo. No tak jeden z těch důvodů, proč asi vím málo o rybách, je ten, že ryby nejsou tak dobře vidět jako například ptáci. Že my jsme procházeli teda, že byl areálem, ve kterém zpíval kos. A to je určitě důvod, proč se na něj podíváte, což samozřejmě u těch ryb tak úplně jednoduché není, protože nezpívají, nelétají a jsou teda skryté pod hladinou. Dá se nějak charakterizovat jejich něco jako povaha. Kdybychom zabrousili trošku do oblasti je teologie a začali to srovnávat s člověkem, tak v čem se ryby třeba lidem podobají nebo naopak nepodobají?

Já to trochu otočím. My všichni jako lidé tedy jsme také ryby, to znamená, z toho evolučního pohledu jsme jenom takovou tou větví hry, která vystoupila na souš a nějak se adaptovala teda na to dýchání vzdušného kyslíku. A hledíme na tu diverzitu by tím způsobem, že ryby jsou nějaká malá skupina organismů, ale spíš tak, že my vycházíme z těch ryb a ta šíře té diverzity je právě v těch rybách. Takže já se teda považuji za rybu, takže takže tam je vlastně možné všechno. A u těch ryb je tady verzi to tak veliká, že tam najdeme podstatě všechno, co najdeme i v tom terestrickém. To skoro s kým prostředí? My lidé? Ryby chováme už opravdu od pradávna. Dokázal byste nějak stručně říct, v čem se ten přístup v tom chovu ryb a vlastně v jejich lovení změnil třeba od středověku, kdy se tedy zakládali první rybníky dodneška? No, ten chov ryb.

Je trochu jako místně specifický. To znamená, tam, kde máte moře nebo nějaké velké jezero, velkou řeku, což v ČR nemáme ani jedno, tak v těch místech, jako je právě třeba střední Evropa, tak tam se v rozvíjelo rybníkářství, protože tam byl nedostatek těch zdrojů, které by byly prostě dostupné. Jednoduše zase, když se podíváme na ty přímořské státy, které měly vždycky přístup prostě k těm rybám, tak tam příliš té akvakultury jako historicky nebylo a rozvíjí se až v poslední době. Tím, jak roste, klesá početnost.