Když se král Edward osmý krátce po svém nástupu na trůn v roce 1936 rozhodl, že požádá o ruku rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. Nemohl tušit, že jej to bude stát panovnický titul. Natožpak aby dohlédl, jaký osud tak připraví svému mladšímu bratrovi Albertovi, který jako jeho nástupce přijal jméno Jiří šestý a který stál v čele monarchie v čase k druhé světové války. Nejen to. Nepřímo tím do značné míry před určil osud jednoho děvčete, kterému v té době bylo 10 let. Tím děvčetem byla dcera nového nečekaného panovníka Alžběta, kterou Edward osmý svou abdikací posunul do tří ne následnické linii té hry si ještě nemohla představit, kdy a za jakých okolností se dostane na trůn Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Na rozdíl od svého otce, který se po svém starším bratru musel ujmout královských povinností, takřka není připraven, protože se s ním jako s následníkem ani nepočítal, dostala alespoň nějaký čas se na svou životní roli připravovat. Přesto, když po nečekané smrti svého otce nastupovala na trůn, bylo jí pouhých 25 let a první předseda vlády jejího veličenstva, s nímž měla co do činění, nebyl nikdo jiný než Winston Churchill, který ve svých takřka 80 letech měl za sebou oslnivou kariéru politika, který pomohl zemi z druhé světové válce porazit nacistické Německo a který se navíc po trpkém ponížení voliči z léta 1945 o šest roků později dokázal vrátit do premiérského úřadu. Jak se tehdy mohla cítit mladá panovnice, která o trůn neusilovala a která se na něj dostala až po smrti svého otce. Pomáhala jí důležitá vlastnost, jejíž význam vynikal postupně jak přední jeden za druhým defilovalo tucet premiérů a tři premiérky. Alžběta druhá silně vnímala závazek svých panovnických povinností, které jako celek chápala. Co by službu své zemi. Proto dokázala na veřejnosti vystupovat umírněně, a když s někým promluvila při konverzaci, budila dojem nepředstírané pozornosti. To, co mohlo na první pohled působit jako jistá odtažitost, se časem stávalo oceňovanou zdrženlivostí. Ta byla vystavena asi největší zkoušce, když ji až premiér Tony Blair přesvědčil, že musí dát veřejně najevo soustrast s úmrtím své tehdy již bývalé snachy princezny Diany, z níž zvláště od rozchodu následnického páru nepojily zrovna srdečné vztahy. I tento kritický moment nakonec zvládla, protože nad osobními pocity v ní nakonec převážil smysl pro povinnost, závazek sloužit vlasti, který veřejně vyslovila už ve svých 21 letech, ještě před svým nástupem na trůn. Královna Alžběta si svůj osud nevybrala. O to obdivuhodnější je, jak jej dokázala naplnit.