Jeden z těchto dvou mužů žije a přednáší v Brně, druhý žije a píše tu v Anglii, to ve Francii, tu ve Španělsku. Oba se těší úctě v ruské intelektuální komunitě, oba nenávidí Putinův režim. Oboje Putinův režim nenávidí. Prohlásil, že za cizí agenty a jednoho z nich navíc za extremistu a teroristu za to, že píše knihy a články. Tito muži se jmenují Andrej Zubov prof. a cizí agent, podle Kremlu a Boris a koněm spisovatel a podle Kremlu cizí agent, extremista a terorista. Navzájem se nehádají, přesto se před několika dny ve vší úctě veřejně nepohodli. Ve svém vidění dalšího osudu Ruska a Rusů uvedl základní teze textů obou pánů nejdříve Boris a konin. Protože Andrej Zubov na něj reagoval, většina z nás ještě nepochopila, že ruský svět se opět jako před stoletím rozlomil jako krav a dvě poloviny této krize velká a malá, se od sebe prudce vzdalují. Naděje na brzký krach odporného režimu jsou liché. Stejně jako před stoletím je víceméně jasné, co se stane s malým Ruskem v cizině. Mladší, aktivnější s profesí, která má kosmopolitní ráz, se s různou měrou úspěšnosti asimilují do společnosti, v nichž žijí starší lidé vázaní na jazyk a kulturu budou do konce života smutně zpívat staré písničky. V samotném Rusku bude brzy hotové peklo. V dávném boji mezi asijským státem a evropskou kulturou už zase má navrch Zlatá horda. Rusové proto znovu stojí před volbou, kterou ze dvou části této rozlomené kroji si vyberou opak. Za svou volbu budou platit až do smrti. To byl Boris a koněm nyní shrnu teze odpovědi Andreje Zubova. Nelze srovnávat situaci před stoletím a dnes. Současní potomci bolševiků z roku 1917, kteří uchvátili Rusko, zkrachují během několika měsíců. Kvůli zachování své moci se pustili do války s Ukrajinou a kompletně ji projeli. Tato válka se ukázalo být dlouhá a vyčerpávající a vůbec ne vítězná. Do emigrace odjelo to lepší, co Rusko má. Tito lidé jsou nositeli moderních idejí překrásného Ruska, budoucnosti demokracie a občanských svobod, tržní ekonomiky, nezávislého soudnictví, jednoty s nejrozvinutějšími zeměmi planety, skutečného federalismu a rovnoprávnosti národů, nadřazenosti práv jednotlivce právům kolektivu. Pro mnohé je to i křesťansky personalismus, jako například byl pro Alexe Navalného. V Rusku a v exilu. Jsme jednotní. Víme, že současné rozdělení není nadlouho. To byly argumenty prof. Zubova. Nechávám na posluchačích, aby posoudili, jaká ze dvou protichůdných pozic jim přijde více v souladu s fakty, která k tomuto tématu znají. Dovolím si za sebe jen stručnou poznámku, a k nimž je pragmatik. Jeho stanovisko je prosto sentimentu. Naopak se nebojí podívat možné budoucnosti do očí. Zubov v řadě věcí i zde proti realitě, například v hodnocení průběhu války a podřizuje skutečnost zbožnému přání. Ostatně je to hluboce věřící křesťan.