Více než dvouhodinový dokument obyčejný fašismus si možná vybaví lidé starší generace. Natočil ho v roce 1965 1 z tehdejších guru sovětského filmu Michail Rom. Ve zmíněné době a okolnostech šlo bezesporu o mimořádný snímek. Rom použil obrovské množství archivních záběrů z nacistického Německa a vytvořil dílo, které využilo dobových možností v podmínkách cenzury. Co ve filmu přirozeně chybělo, bylo srovnání nacistického Německa se stalinským Sovětským svazem. Romy jistě věděl o podobném literárním pokusu Vasilije Grossmana, který pár let předtím skončil konfiskaci rukopisů agenty KGB a výkřiky ideologického vládce Sovětského svazu Michaila jsou slova, že Grosmannův román vyjde nejdříve za 200 let. Dílo Život a osud vyšlo v roce 1988, ale to už Grossmann i Romů byly dávno po smrti. V minulých dnech se objevily dvoudílný dokument ne obyčejný fašismus. Vědomě navazuje na román o dílo po 57 letech. Před týdnem jsem v této rubrice psal o kauze televize Dožď a o tom, proč přišlo o vysílací licence v Lotyšsku. Dokument, ne obyčejný fašismus, ovšem vyrobila rovněž televize Dožď a v tomto případě jí a autorovi, jímž je Konstantin, golf, patří velikánský dík. Film se od první chvíle netají záměrem přesvědčit diváka, že nacistické Německo a putinovské Rusko jsou blízcí příbuzní a že Putin je současný Hitler. Mám-li mluvit za sebe, daří se to dokonale. Autor minutu po minutě archivní záběr z tehdejšího Německa po čerstvém záběru z dnešního Ruska dokládá ano, je to tak. Nacismus se znovu zrodil v Kremlu a tentokrát uchvátil Rusko. Je pro svět stejně nebezpečné. Vlastně ještě nebezpečnější, než bylo hitlerovské Německo proto, že vlastní jaderné zbraně. Dokument je volně přístupný na YouTube. Česká veřejnoprávní televize by udělala dobrou věc, kdyby získala práva na jeho odvysílání a otitulkovala. Kvůli své práci cítím jistou okoralost tváří v tvář hrůzám současnosti. Ale při sledování tohoto snímku mi doslova běhal mráz po celém těle. Lidé v Česku, kteří léta neměli důvod, aby sledovali ruský vývoj, mohou být překvapeni, kde se tam vzal nacismus. Odpověď však zní, že v těchto končinách kvete již dlouho.

Hajlování během pochodu v ulicích to nebylo to nejhorší. Už v roce 2001, den před výročím přepadení Sovětského svazu Německem byla na moskevském festivalu poselství k člověku bouřlivě přivítán a a vyznamenána Hitlerova dvorního filmařka Leně rifem Dostálová bylo promítnuto její dílo vychvalující nacismus triumf vůle. Filmový vědec Oleg Kovaljov vzpomíná na atmosféru promítání. Sál domu filmu plně slušných lidí často tleskal nikoli režisérčinu mistrovství, ale Hitlerovým řečem vůdce naléhavě vyzýval k přiškrcení buržoazie, upevnění zdravé rodiny, k boji za mravnost a jednotu národa, kterou rozviklaly roky demokratického chaosu. Ty, jo ale má pravdu, neslo se sálem.