Názory a argumenty
Alexandr Mitrofanov: Ruští opozičníci se nedokážou sjednotit
Názory a argumenty
Plus
Svjatlana Cichanouská není běloruskou prezidentkou, ač kandidovala a podle nezávislých zdrojů vyhrála. Přesto je mezinárodně uznávána jako představitelka Bělorusů, kteří nechtějí žít v Lukašenkově diktatuře. Setkává se s významnými západními politiky a probírají záležitosti, které se týkají Bělorusů v exilu a budoucnosti Běloruska.
Alexandr Mitrofanov
Přepis epizody
-
Svjatlana Cichanouská není běloruskou prezidentku, ač kandidovala a podle nezávislých zdrojů vyhrál. Přesto je mezinárodně uznávaný jako představitelka bylo Rusů, kteří nechtějí žít v Lukašenkově diktatuře, setkávat se s významnými západními politiky a probírají záležitosti, které se týkají Bělorusů v exilu a budoucnosti do Ruska. Ruských emigrantů, kteří uprchli ze své země kvůli Vladimiru Putinovi, je v zahraničí velké množství. Cizině je v podstatě téměř celá ruská politická opozice má stejného uznaného zástupce jako Bělorusové. Ne a ne. Vypadá to, že v nejbližší době mít bude jeden z opozičních emigrantů, někdejší poslanec Státní dumy Dmitrij Gudkov napsal, že se tato skupina má dohodnout, kdo bude jejich kolektivně představitelů obhájit se před neméně kolektivním západem. Podle Gudkova by se měly jednotlivé frakce ruské opozice sjednotit na několika bodech proti válce na obranu Ukrajiny, za evropskou budoucnost Ruska, za tribunál pro Putina, za odmítnutí izolace Rusů. Takto sjednocená opozice by podle exposlance měla působit v následujících oblastech pomoc ruským emigrantům, podpora pro Putinovy politické vězně, příprava budoucnosti, v níž bude mít Rusko své místo. Tato témata měla být projednána na shromáždění ruské opozice v exilu koncem dubna. Vypadá to však, že k žádnému výsledku, který by připomněl jasný postoj běloruské opozice, nedojde. Při činu je Alexej Navalný, přesně řečeno skupina jeho spolupracovníků, kteří rovněž působí v cizině, zatímco Navalnyj, jak známo, zůstává politickým vězněm Putinova režimu. Konsensus v ruské opozici není myslitelný bez dohody dvou významných postav Navalného a Michaila Chodorkovského, někdejšího Putinova politického vězně, který je v emigraci. Na Navalného twitterovém účtu se však objevilo vlákno tweetů, v němž pisatel prudce vystartoval proti Chodorkovského s tím, že se za něj stydí kvůli tomu, že zaměstnal bývalého člena ruských mocenských struktur. Slovo pisatel jsem použil proto, že mezi reakcemi na tyto výroky bylo také obvinění Navalného skupiny, že vystupuje jménu svého vůdce, aniž by byl v trestanecké kolonii o všem informován. Nemá smysl se ponořovat do detailů vášnivé slovní šarvátky, která se následně v ruské opozici spustila. Před pár dny přilil olej do ohně další opozičník Garri Kasparov, který Navalného obvinil ze spolupráce s Putinovým režimem po roce 2012 a prohlásil, že Navalného aktivit v Rusku neměly žádný významný účinek. Jednotná pozice a jednotné zástupce je v nedohlednu. Vždyť by jednal se západem a stal by se vůči zbytku ruské opozice jakýmsi poslem. To by ten zbytek nesl těžce. Zvláště pokud jde o Navalného, jehož organizace FBK byla založena na vůdcovském principu a jenž nikdy neuznával politické koalice. V tomto případě přísloví mnoho psů zajícova smrt neplatí. Putinovi z této strany nic nehrozí.