V uplynulých týdnech mě uvedli do rozpaků dvě protichůdné petice. První protestuje proti tomu, že naše vláda bezvýhradně podporuje Izrael a nekritizuje jeho vojenskou operaci v pásmu Gazy i přesto, že tam ve velkém umírají civilisté a situace obyvatel dosahuje míry humanitární katastrofy. Ta druhá se vlády zastává. I já bych si přál, aby naše vláda vůči Izraeli neváhal a zaujmout kritické stanovisko, pokud zjistí, že postup jeho jednotek porušuje jeden z principu spravedlivé války, kterým je požadavek přiměřenosti. Jenže takové informace, které by byly ověřeny z nezávislých zdrojů, nemám. Vím, že izraelská armáda tento princip uznává a případné excesy proti němu vyšetřuje. Někdo možná namítne, že to mi nestačí. Letecké záběry poničených mešit, křesťanských kostelů, nemocnic a škol nestačí. Takové záběry jsem už totiž viděl mnohokrát z bojů v městských aglomeracích a všechny jsou stejně strašlivé. Za druhé světové války to byly Drážďany, Berlín, v nedávné době Mosul či Mariupol. Představa, že v současnosti lze vést válku v městské aglomeraci tak selektivně, aby se nedotkla civilistů. Je naivní iluze, kdyby kterákoli armáda v Gaze postupovala tak, aby dodržovala ta nejpřísnější kritéria přiměřenosti, výsledný obraz bude stejný. Jen o počet jejich padlých vojáků bude možná vyšší a mnohem horší důsledky na počet padlých by mělo požadované jednostranné příměří, protože by umožnilo Hamasu přeskupit síly, dozbrojit bojovníky a oslabilo tlak na propuštění rukojmích. Podezírám signatáři oné první petice, mezi nimiž je řada mých přátel, že si tyto skutečnosti nedostatečně uvědomili. Kdyby tomu totiž bylo naopak, musela by být jejich kritika vlády ostřejší v tom smyslu, že měla odmítnout izraelskou operaci v Gaze jako takovou. Vždyť přece od počátku bylo jasné, jak bude probíhat a jaké hrůzy způsobí. Takové řeči bych rozuměl. Pak bych ovšem očekával, že si budou vědomi následků rozhodnutí v Gaze vojensky nezasahovat. Pro Hamas i pro jeho sponzory by to byla zpráva, že taktika uplatněná sedmého října při nájezdu na izraelské území, při němž s neslýchanou brutalitou povraždili stovky civilistů včetně dětí, byla správná. Stačí se ukrývat v oblastech hustě zalidněných populací, která vás podporuje, až jste beztrestní. Všichni nepřátelé Izraele by jeho nečinnost v tomto případě pochopili jako slabost, kterou je třeba využít co nejvíce. Netrvalo by dlouho a Izrael by čelil masivním útokům z mnoha stran. O tom, že cílem jeho nepřátel není dosažení spravedlivého uspořádání v Palestině, svědčí heslo od řeky k moři, které znamená zničení Izraele a genocidu jeho obyvatel. Je smutné, že si ho přisvojili i mnohé levicové progresivní organizace na západě. Mám ještě jeden důvod, proč bych nemohl podepsat tu první petici, a tím je její vyznění. Objevila se v době pietních vzpomínek na oběti holokaustu. Jedna moje známá, dcera ženy, která přežila Terezín, Osvětim i pochod smrti, to shrnula slovy pro nás to znamená, že na židovských životech už zase záleží méně než na těch ostatních. K tomu nemám co dodat.