Do tábora stran, které se označují jako vlastenecké a odmítají údajný diktát EU nyní zejména v oblastech migrace a zelené politiky. Po volbách do Evropského parlamentu u nás přibyla strana motoristé sobě. Ta v koalici s hnutím přísaha skončila ve volbách třetí. Průzkumy stranických preferencí v příštích měsících ukážou, zda se jedná jen o kometu, která zmizí, anebo o novou stálicí na české politické scéně. Zdá se ale, že v osobě volebního lídra této koalice Filipa Turka ze strany motoristé sobě našel tábor vlasteneckých a protestních voličů novou hvězdu, která z českého politického nebe hned tak nezmizí. To je nemilá zpráva zejména pro lídry dalších vlasteneckých a protievropských stran, protože v této části politického spektra u nás je už docela plno a jedeme tam jak SPD Tomia Okamury, tak trikoloru v čele se Zuzanou Majerovou + 3 4 menších mimoparlamentních stran. A na voliče těchto stran také nově měří v podobě posunu ke konzervativnímu nacionalismu hnutí ANO Andreje Babiše. Mezi subjekty, které uspěly v evropských volbách, patří i koalice stačilo, v jejímž čele stála předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Program této koalice byl samozřejmě kořeněn i tématy, která tradičně zvedají levicové strany, ale v obecné rovině i tento subjekt patří do rodiny vlasteneckých euroskeptických stran. Nabídka v této části politického spektra tak začíná převyšovat poptávku. Podíváme-li se do české politické historie po roce 1993, zjistíme, že strany patřící ke krajní pravici a levici měli ve sněmovně po každých volbách dohromady patnáctiprocentní až 20 procentní zastoupení. Jinými slovy v české společnosti se trvale podporuje nesystémové strany hlásící se k protievropské a nacionalistické politice zhruba pětina voličů. Součet výsledku stran tohoto typu, které se v posledních eurovolbách probojovali do Evropského parlamentu, je sice okolo 20 %, jenže eurovolby se liší od těch sněmovních. Slouží často k tomu, aby voliči protestovali proti vládě, která je zrovna u moci. Zatímco ve volbách sněmovních si lidé musejí umět představit, že strana, kterou volí, bude součástí vlády. Podpora pro krajně levicové a krajně pravicové strany se tak nejspíš vrátí v součtu tam, kde dlouhodobě byla, tedy k 15 až 20 %. Úspěch motoristů sobě je v tomto kontextu nepříjemnou zprávou pro SPD a trikoloru. Okamura vybudoval SPD jako buď saskou stranu postavenou na jeho charismatu. Nyní se musí obávat, že v osobě Turka se objevil politik, který se může ukázat jako ještě lepší prodavač politického zboží dlouho spojovaného u nás převážně z SPD. Případný politický vzestup Turka je ovšem nepříjemnou zprávou i pro ano. Jeho lídr Andrej Babiš lovil v posledním roce s jistým úspěchem i ve vodách krajní pravice. Turek je ale politický fenomén, jenž by mohl voliče krajní pravice, kteří přeběhli k Babišovi, přitáhl k sobě. Pro ano není dobrou zprávou ani úspěch koalice. Stačilo. Voličskou základnu ano tvoří nemálo bývalých komunistických a sociálnědemokratických voličů, které by oživená postkomunistická levice mohla lákat. Otázkou přitom je, jak moc by konečná stála o případnou koaliční spolupráci s ANO poté, co se programově posunulo ke konzervativnímu nacionalismu, aby oslovilo nejen voliče krajní pravice, ale i voliče ODS. Jinými slovy, na dvorku vlasteneckých stran je těsno a jejich souboj o voliče může brzy přerýsovat tu část politické scény, která stojí v opozici vůči současné vládě.