Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell nepochodil s návrhem, aby EU zmrazila politický dialog s Izraelem, který je součástí vzájemné asociační dohody. Nepovedlo se mu tak ani na závěr jeho pětileté kariéry v čele evropské diplomacie zasadit aspoň symbolickou ránu izraelské vládě, která podle jeho názoru postupuje v pásmu Gazy nepřiměřeně, v rozporu s mezinárodním právem a dopouští se etnického čištění. Proti návrhu byla podle samotného Borrella většina ministrů zahraničí sedmadvacítky. Rozhodně ho odmítl také Česko. Ministr Lipavský k pokusu podrážděně řekl, že nedává žádný smysl. Sám bordel se hájil tím, že mu nešlo o nic praktického. Asociační dohoda mezi EU a Izraelem stejně nefunguje. Změnilo by to něco, nikoli uškodí. Uškodilo by to Izraeli nikoli, ale byl by to politický signál, vysvětlil odcházející evropských šéf diplomat novinářům. Právě proto, že to bylo v tomto formátu zřejmě naposled, upozornil na fakta z Gazy, která zůstanou jako memento pro historii. 70 % z více než 40000 civilních obětí představují ženy a děti. Průměrný věk mrtvých je pět let. Toto je válka proti dětem, poznamenal Borrell a upozornil na miliony lidí bez střechy nad hlavou, na šílený hlad, prostě utrpení desetitisíců lidských bytostí v nepředstavitelných podmínkách. Španělský politik si ze mě myslel, že apokalyptické záběry z pásma Gazy plus neochota izraelské vlády pustit do enklávy dostatek humanitární pomoci pohnulo některé vlády, aby vůči Izraeli přitvrdili. Už před časem žádali Španělsko a Irsko předsedkyni komisi von der Leyenovou, aby prověřila, zda nastaly podmínky pro zmrazení asociační dohody, jak to předpokládá její článek dva v případě porušování lidských práv. Nedočkali se však odpovědi. Bylo veřejným tajemstvím, že si Borrell se šéfkou komise v této věci nerozumí. Ačkoli Izrael do pásma Gazy nepouští novináře, přibývá svědectví o takových hororech, že se tím mezinárodní společenství včetně západu bude dříve či později muset stejně zabývat. Je jasné, že izraelská odveta za zmasakrování 1200 izraelských občanů loni sedmého října není ani přiměřená a nic se neděje s ohledem na civilní obyvatelstvo. Navíc přibývá informací, že podobně bezohledně si vůči civilistům počínají izraelské jednotky také v Libanonu, zejména při razii proti hnízdům hnutí Hizballáh na jižním předměstí Bejrútu. Izraelský deník Haarec v úvodníku šestého listopadu vyjádřil obavu, že si touha po pomstě proti Hamasu zvrhla v brutální a bezuzdnou válku, která je, cituji hrubým porušení válečného práva. A co je hlavní, zůstane jako trvalá morální skvrna pro celou zemi. EU se zatím drží své mantry, že si přeje existenci židovského a palestinského státu. Na tom se její členové zatím shodují. Neopakují to však proto, že vyčkávají, jak se začne od ledna chovat vůči tomuto konfliktu americký prezident Donald Trump. Lidi, které nominoval do vysokých funkcí, jsou vesměs krajní jestřáby, kteří podporují likvidaci Gazy a fandí i konečné okupaci Západního břehu Jordánu. Není tedy vyloučeno, že za pár měsíců bude už i omleté řešení v podobě dvou států vypadat ještě víc jako chiméra, definitivně nesplnitelné přání.