To je možné u nás ukázat na nedávném setkání politiků s názvem konzervativní kemp, kterého se zúčastnili zástupci SPD. Stačilo. Ano, i ODS, ač s ideály konzervativců, jako byly Edmund Burke či Roger Scruton, neměli nic společného. Setkání. To již popsal Martin Fendrych. Pojmenuji jen změny, které takové setkání umožňují, a poukáží na to, jak komplikují občanů rozhodování a účast ve volbách. Ekonomové nejčastěji tvrdí, že současný stav je důsledek změněných podmínek, v nichž žijeme. Díky globalizaci a digitalizaci jsme se všichni v Evropě staly příliš malými a kvůli digitalizaci se všechny informace distribuují moc rychle. Dnes je každý náš hráč příliš malý a ohrožení, a proto je vystrašený, nerozhodný a nevyzařuje dost přesvědčivé vůle k moci. Ta naopak nechybí populistům, kteří jsou ve všech stranách a necítí odpovědnost za svou zemi, myslí jen na osobní zisk a danou situaci zneužívají tím, že v lidech vyvolávají ještě větší strach. A to se děje za situace, kdy klasické politické strany ztratily základ ve společenském rozvrstvení. Agrárníci reprezentovaly venkov, sociální demokraté střední třídu, pravice, podnikatelský stav atd. podíváme-li se dnes na programy, nenajdeme mezi mnohými stranami v Evropě velké rozdíly. Proto se nevolí většinou podle programu, ale spíš podle charismatu a vůle k moci, a proto je nejpřitažlivější populismu a demagogie. Může za to i to, že politické strany již nejsou masové místo stran. Jak zase připomínají sociologové, máme uzavřené kluby, které nestojí ani o členskou základnu. Zajímají je jen hlasy voličů. Jakmile jsou politici zvoleni, vstupují do zájmové pasti podnikatelských a lobbistických uskupení a de facto se už nechtějí nechat ovlivňovat zvenčí. A jak říkají právníci není-li politická strana masová, nejsou v ní demokratické instituty. A nejsou-li demokratické instituty, nemůže existovat většinová vůle a ani společnost není demokratická. Nejspíš. I proto již politika, zvláště v malých zemích střední Evropy, které si nevybudoval i střední třídu, přestala být součástí elementárního občanského svědomí. Občan může těžko nějakou stranu vnímat jako subjekt, s nímž může souznít a který může volit. To je za situaci, kterou předvedl konzervativní kemp, už skoro nemožné. Za neschopnost se za této situace orientovat může ale i podstatná proměna kultury, která v nejobecnějším smyslu představuje jazyk. Pakliže základní termíny, kam patří konzervatizmu, ztratili obsah, jsou vyprázdněné. Nemáme nástroje, kterými se můžeme domlouvat. V takové situaci nám zbývá jim jedno nadějné východisko začít myslet jinými slovy, což znamená být si vlastním kritikem. K tomu ale nemá moc lidí odvahu.