Nespočet politologů, marketérům a komunikačních mágů pátrá po tom, co nejvíc zabírá na voliče. Tedy kromě blahobytu. Vzhledem k tomu, že toto lákadlo není momentálně v Česku po ruce, vymýšlejí se ve stranických centrálách strategie, jak lidi zaujmout, přetáhnout ze soupeřova tábora, nebo aspoň přesvědčit, aby přišli svůj hlas vhodit do urny. Poradci předsedy vlády a ODS vsadili na sdělení, že dají-li občané současné vládní koalici ještě čtyři roky, dosáhnou jejich platy německé výše. Když to Petr Fiala v ČT pronesl, bylo jasné, co to způsobí. Ze všech stran se ozvala kritika, většinou věcná, protože při současném výkonu ekonomiky podobný slib zkrátka není reálný. Fiala svůj výrok vysvětlil snahou postavit se apatii a malověrnosti obyvatelstva. Češi mají mít ambici vyrovnat se Němcům či Rakušanům, neboť určitě nejsou horší pracanti. Nechme stranou sofistikovanou debatu, proč se nemůže podařit dohnat jejich platovou úroveň nejen za jedno, ale ani za 10 volebních období. Premiérův apel zazněl jako úvodní výstřel předvolební kampaně, který neměl žádný faktografický základ. Byla to lež, předvádění falešných sobů. Fejk nikoli šlo o politickou proklamaci v mezích povoleného přehánění. Pokrytecké je, že platy politiků už evropské parametry mají a navíc na hospodářském růstu nijak nezávisejí. A ministerský předseda má důvod k červenání i kvůli dalším věcem. Heslo z billboardů koalice spolu, že vláda zbavila Česko závislosti na ruských surovinách, si lidé mohou vykládat jako klamavou reklamu. Především poté, kdy Petr Fiala v debatě deníku cz řekl, že zaplavení tuzemského trhu ruským plynem je zcela logické, anžto je levný. Vybrat si prý ovšem můžeme jakýkoli odlišný zdroj. Pokrytecký argument. Ministryně obrany Jana Černochová téměř co týden ohlašuje nákupy zbraňových systémů. K čemu nám ale budou, když se armádě nedostává lidské síly. Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky by ke zvládnutí všech obranných povinností potřebovala 37000 vojáků z povolání. Nyní jich má 28000 a nábory se nedaří. Řeči o modernizaci a plnění mezinárodních závazků tak zavání pokrytectvím. Na obsahové cíle vzdělávací politiky se téměř rezignovalo. Většina debat se točí kolem materiálních záležitostí. Jedna věc se ale povedla, a to je elektronizace přihlášek na střední školy na koleni a pod taktovkou krutou přísného manažera Miroslava Krejčího. Ten v rozhovoru pro právo detailně popsal, jak se mu podařilo v rekordně krátkém čase splnit ministerské zadání ušetřit 100 milionů, zbavit se externích parazitů a donutit zaměstnance CERMATu znásobit produktivitu práce. Není divu, že jako ředitel této organizace raději skončil. Nepochopitelné je, že po Bartošově odvolání o jeho služby neprojevilo zájem ministerstvo pro místní rozvoj. Vláda rozdělané projekty kolem digitalizace stavebního řízení zrušila a začít se musí od píky. Hotovo má být za tři roky. Kdyby se rozhodli systém dopracovat, bylo by to kratší a toho jsem se chtěl ujmout, uvedl Krejčí. Proč nový ministr Petr Kulhánek po Krejčím s nadšením nesáhl? Existuje na to jiné označení než pokrytectví?