Když člověk listuje kalendáriem dění před 35 roky, připadá si jak turistickém autobusu, kde průvodce upozorňuje po obou stranách na jednu pamětihodnost za druhou tak, že nestačíte otáčet hlavou a říkáte si, která z těch událostí měla tehdy větší, vlastně rozhodující význam? Jestli rezignace generálního tajemníka KSČ Jakeše a celého ústředního výboru den před obrovskými víkendovými demonstracemi na Letenské pláni anebo na ně navazující pondělní generální stávka. Jednoznačné nepřehlédnutelná a vlastně ve slavnostním duchu s ulicemi plnými lidí, byť v řadě případů symbolická, aby se nedal označit za nezodpovědné podlamování státního hospodářství. V úterý se pak KSČ oficiálně vzdala moci a ve středu 29. listopadu Federální shromáždění jednomyslně, jak měli komunisté v genech, schválilo zrušení ústavních článků čtyři a šest o vedoucí úloze KSČ společně s loutkovou Národní frontou a ovšem také článek 16 o Marx leninské výchově. Zdálo se, že několik dní zmateně bezradné komunistické vedení konečně začalo nazývat realitu, ale ještě zdaleka nikoli proto, že třetího prosince vznikla v podstatě skandální vláda pod vedením staronového premiéra Adamce. Jako kdyby mu nestačilo debakl v vystoupení na Letné. V kabinetu mělo sedět 15 komunistů a pouhých pět zástupců opozice, po jednom ze socialistické strany a od lidovců. Plus tři nestraníci. Prezident Husák vládu dokonce jmenoval. Jenže absurdní podnik široká veřejnost odmítla a byla ohlášena další generální stávka. Té už však nebylo třeba. Adamcův tým skončil po týdnu a 10. prosince byla ustavena Čalfova vláda národního porozumění, mající za úkol dovést zemi za půl roku k prvním svobodným volbám. I v ní bylo ještě pořád 10 členů KSČ, ale ti už jednak tvořily menší část a nadto začali postupně zhroucené strany vystupovat. Také tento kabinet uvedl do funkcí Husák, ale byl to jeho poslední počin. Křeslo se po více než 14 letech okamžitě na to vzdal. Následující týdny se pak nepřijelo maximální úsilí ke zvolení Václava Havla hlavou federace, k čemuž došlo 29. prosince. A na Nový rok už Havel pronesl z televizních obrazovek památnou řeč k národu, začínající slovy o nevzkvétající zemi, kterou je třeba dát do pořádku. Několika týdenní drama bylo u konce a to nejpodstatnější z něho se nezadržitelně odehrávalo krok za krokem právě v těchto dnech, před 35 roky.