Jako populistické gesto odbyl Jiří Pospíšil z TOP 09, europoslanec a náměstek pražského primátora pro kulturu v jedné osobě návrh opozice zmrazit platy ústavních činitelů na pět let. Poslanec Jan Lacina z hnutí STAN k tomu v televizní diskusi dodal, že by to stejně znamenalo navýšení průměrného důchodu o pouhou korunu 30. A Marek Benda z ODS prohlásil, že to pokládá za hloupost, protože cituji až se to rozmrazí, takto skočí. Všichni sice připustili, že by eventuálně uvažovali o nějaké jiné formě solidarity s inflací sužovaným národem, ale konkrétního neřekl nikdo nic. Prezidentova výzva, aby vláda jednala s opozicí o úpravě, která zajistí, že se na úsporách budeme bez rozdílu podílet všichni, tak vyzněla jako hlas volajícího na poušti. Zvlášť když k ní ministr Jurečka z KDU-ČSL podotkl, že je sice připraven si za jednací stůl sednout klidně i za účasti pana prezidenta, ale že se koalice a opozice dohodly na principu valorizace platů ústavních činitelů už v roce 2015, kdy si řekli, že cituji, takto jsme to nastavili a řekli, že do toho nebudeme sahat. Nad mírou zaslepenosti vládních představitelů vůči národu. Ještě k tomu v situaci, kdy je plat ústavních činitelů ve srovnání s průměrnou mzdou víc než dvojnásobný, lze už jen nevěřícně kroutit hlavou. Jako by vláda Petra Fialy ztrácela nejen soudnost, ale i pud sebezáchovy. O naprostém nedostatku empatie nemluvě. Přitom je to právě empatie. Schopnost se nejen vcítit do situace jiných lidí a litovat je, ale vyvodit z toho i konkrétní činy, která dnes patří k jedné z nejžádanějších dovedností 21. století. Vědci ji řadí mezi prvky emocionální inteligence a Česko její plné. Nejpozději od chvíle, kdy Rusko přepadlo Ukrajinu, projevil a projevuje jí každý, kdo dokázal přetavit svůj soucit s uprchlíky v konkrétní činy. Ať už jim poskytl střechu nad hlavou, pomáhá jim jako dobrovolník, nebo posílá na Ukrajinu peníze. Jistě to všechno dělá i jménem občanů i stát. Právě proto ale nemá současná neochota členů vládní koalice jít v solidaritě příkladem vstříc. Jiné vysvětlení než to, že staré přísloví o kaprech, co si nevypustí rybník, má přece jen něco do sebe pro soudržnost země je to v této situaci, kdy vládě nezbývá než zachraňovat veřejné finance na úkor občanů, rána téměř smrtící. Opozice musí přímo jásat.