Nejméně oblíbené otázky jsou mezi politiky ty, které zjišťují, s kým by byli ochotní jít příště do vlády. Nejčastěji je zvědavcům připomenuto, že koalice se skládají až po volbách. Také je dost těch, kteří si libují v pružné a nezávazné formulaci. Umím či neumím si představit. Tím spíš se važme jasných slov ministra financí Zbyňka Stanjury, který 18. listopadu v rozhovoru pro CNN Prima News stoprocentně vyloučil povolební spolupráci občanských demokratů s hnutím ANO. A to i kdyby jeho šéf Andrej Babiš ustoupil do pozadí. Stanjura je první místopředseda ODS a na tom se nejspíš v nadcházejícím roce nic nezmění. Jeho slova tak můžeme mít za bernou minci. Kdyby byla porušena, šlo by víc než jen o běžnou ostudu politika, který něco jiného říká a něco jiného dělá. Naopak. Pokud by se Stanjurův závazek dala ODS či koalice spolu na billboard, působil by lépe než naparováním Petra Fialy. Co všechno se jeho kabinetu podařilo. Předseda občanských demokratů se stal předmětem nevinných vtipkuji nevkusných urážek. Poté, co převrátil naruby svoji dosavadní komunikační strategii, už není zdrženlivým a důstojným prof.. Nyní se předvádí jako lidový, dynamický a vášnivě gestikulující lídr, který ani pro nejapný slib nejde daleko. Stoupenci jeho starého stylu jsou rozčarováni, zvlášť když koalice spolu vždy dávala na odiv, že není populistická a nové, zejména z řad voličů zklamaných a nespokojených, si radikální proměnou nezíská. Marketéři mu však patrně řekli, že už nemá co ztratit, a tak se začal přibližovat taškařicím Andreje Babiše a Aleny Schillerové. Na jedinou kartu ale ODS nesází. Poté, co se její klíčový stratég Zdeněk Zajíček stal prezidentem Hospodářské komory, se zvýšil zájem strany o velký i malý byznys. Poznat to je ve vládě i v parlamentu. Občanští demokraté prosazují na zaměstnance přísnější zákoník práce obsahující mimo jiné výpovědi bez udání důvodu nebo užší okruh profesí s nárokem na předčasnou penzi. Tam, kde dnes už bývalí koaliční partneři z řad Pirátů chtěli více státu, například prostřednictvím úředníků pomáhajících rychlejší bytové výstavbě. ODS nyní o to víc prosazuje úspory a škrty. Odtud i neochota výrazněji zvyšovat platy erárních zaměstnanců nebo vstřícnost k prolínání soukromých peněz s veřejnými službami. Též je známé, jak spolupráci veřejného a privátního sektoru ODS fandí na pozadí budování dopravní infrastruktury v rámci koalice spolu tak občanští demokraté hrají roli skalních pravičáků, zatímco sociální ohleduplnost připadla na mírnější lidovce. Přesto, anebo možná právě proto je značka spolu některými členy a funkcionáři ODS pokládána za ocelovou kouli u jejich nohy. Všímají si slábnutí KDU-ČSL i TOP 09 a inspirací pro ně je úspěch Martina Kuby v krajských volbách na jihu Čech, kde si vystačí i bez partnerů. Jde zatím jen o dílčí hlasy, ale přibývá jich. Žádný div, když jeden průzkum říká, že koalice spolu by zůstala za hnutím ANO o víc než 10 %. Druhý ukazuje, jak samotná ODS by ve srovnání s babišovci udělala jen třetinový výsledek. A další dává naději na početnější poslanecký klub starostům a nezávislým, než být až třetí nejsilnější stranou. To bys raději četní občanští demokraté zbavili dnešních spojenců. Petra Fialu nahradili Martinem Kubou, nebo aspoň Martinem Kupkou a možná i překousli holport s hnutím ANO. Zkušený harcovník Stanjura se tomu nyní zřetelným závazkem postavil do cesty. Jak všechno dopadne, teprve uvidíme. Třeba vládní tábor ještě chytit druhý dech. A když ne, je dobře vědět, že opozičních lavic se špičky ODS neštítí.