Jednota zemí EU vůči ruské agresi na Ukrajině je až překvapivá. Jistě je tu Maďarsko se svou prokremelskou rétorikou, ale i maďarský premiér Viktor Orbán hlasoval až dosud pro všechny sankční balíčky na Rusko, včetně těch nejostřejších. Zároveň ale platí, že tato jednota může být ohrožena doslova ze dne na den. Jednoznačně největší rizika plynou v tomto směru z Maďarska. Pominout ale nemůžeme ani Itálii, kde se záhy chopí moci vláda pravicové koalice. Bývalý premiér Silvio Berlusconi, lídr strany v Orca Itálii a na nahrávce uniklé do médií mluví úplně stejně jako ruská propaganda. Putin myslel vojenský útok dobře. Chtěli jen nahradit ukrajinského prezidenta Zelenského dobrými lidmi. Jak Berlusconi doslova říká, chybí už jen to, aby tvrdil, že v Kyjevě vládnou nacisté. V takovém případě by bylo jeho souznění s ruským lhaním kompletní. Co to znamená? Bez Berlusconiho nemá nová italská vláda většinu v parlamentu. Budoucí premiérka Giorgia Meloniová, stojící na čele krajně pravicové strany bratři Itálie, se okamžitě dala slyšet, že její kabinet bude jednoznačně stát na pozicích EU a Severoatlantické aliance a že kdo si myslí něco jiného, ve vládě prostě nebude. Meloniová tak potvrdila, že ač sama kdysi měla pro Putina výrazné zalíbení, ruská invaze na Ukrajinu to změnila. Jenže jak řečeno, bez Berlusconiho nemá italská vláda většinu a také liga, třetí strana do koaliční party, je tu více, tu o něco méně proruská. Rozhodně z toho ale neplyne, že kvůli Itálii teď jednota západu vezme za své. Kdo by to tvrdil, neznal by nuance fungování italské politické scény, jak je ostatně v politice běžné. Politici často na něco plamenně nadávají, protože vědí, že jim to u části voličů může přinést sympatie. To ale zdaleka automaticky neznamená, že na svá slova naváží činy. Dosavadní italská vláda úřednického premiéra Maria Draghiho stála na straně Ukrajiny jednoznačně včetně dodávek zbraní. Takové dodávky ale italská veřejnost ve své většině nepodporuje. Tuto válku vnímá přece jen jako vzdálenou. Berlusconi to samozřejmě ví a po neúspěchu v zářijových volbách, v nichž jeho strana nedostala ani desetinu hlasů, si chce nějaký jeden procentní bod navíc urvat. Nic víc, nic, míň. Z Říma teď rozhodně nebude následovat nějaká skutečná snaha po zrušení protiruských sankcí. Slovo teď je důležité. Itálie na tom stejně jako velká část Evropy bude v příštích měsících ekonomicky špatně. Obvyklou reakcí politiků je hledat v takové situaci obětního beránka. Může se stát, že ho najdou v sankcích a ve válce na Ukrajině. A nejen ti italští. Teprve tehdy se ukáže, jestli je nová italská vláda skutečnou hrozbou pro společnou západní politiku vůči Rusku. Tvrdit to jen na základě Berlusconiho výroků by bylo předčasné. Zvlášť když víme, kdo je Berlusconi. Tedy politik, který ve skutečnosti nevěří v nic. A hned zítra může se stejně vážnou tváří začít tvrdit, že na podporu Ukrajiny musíme využít vše, co máme k dispozici. Koneckonců i takové výroky jsme už od něj slyšeli.