Na jaře roku 1924 nastoupili demoliční čety a začali postupně rozebírat kostel uprostřed Varšavy. Trvalo to dva roky a po monumentálním chrámu nezůstalo ani památky. Zdá se vám to neuvěřitelné? Že by Poláci bourali kostel, tak si člověk nemůže představit ani dnes, natož před 100 lety. Jenže tento kostel se jmenoval chrám Alexandra něvského a nechal ho vybudovat car Alexandr druhý po potlačení polského povstání v roce 1863. Chrám v ruském stylu byly jednoznačným symbolem porobení Polska a ČR, osifikace celé země. Takže po znovuobnovení polské nezávislosti po první světové válce byl jeho osud zpečetěn. Příběhem varšavského chrámu začíná odborník z brněnské Masarykovy univerzity Ivan filety nedávno vydanou studii ruský imperialismus, umění, věda a náboženství ve službách režimu. Kostel v Polsku je totiž součástí širšího příběhu ruské myšlenky impéria. Carské elity se od 18. století, tedy od Petra Velikého, orientovali na Evropu a především na Francii. Ostatně může se o tom přesvědčit každý čtenář Tolstého Vojny a míru na plénu. Vpád do Ruska byl pro cara a jeho okolí šokem po porážce francouzského císaře car Mikuláš první rozhodl o vybudování v Moskvě chrámu Krista spasitele na oslavu tohoto vítězství. Původní projekt byl neoklasicisty s ní a nápadně připomínal pařížský panteon. Toho všemu dcera narazilo a nařídil projekt přepracovat byzantském duchu. Předlohu byl konstantinopolský chrám Hagia Sofia a některé středověké ruské stavby. Byzantské vlivy nejsou náhodné. Moskva se považuje za dědice byzantské říše a mnozí ideologové o ní mluvili jako o třetím říjnu. Z toho vyplývá, je imperiální myšlenka. Když obsadíte své sousedy, tak to není okupace, ale boží poslání. Proto carismus stavěl podobné chrámy ve Varšavě, stejně jako ve Tbilisi, Sofii nebo v Bělehradu. A všechny tyto chrámy byly zasvěceny Alexandru Zmejevskému, ruskému středověkém válečníkovi a symbolu ruské státnosti, což také není náhodou. Symbolika je jasná jsme zde, toto území je naše a budeme ho bránit se zbraní v ruce. Zajímavé je, že historie se opakovala i v době komunismu. Místo chrámů sestavili stalinské mrakodrapy plné proletářské symboliky, opět odnesla Varšava, kde se místní úřady již desetiletí snaží v centru obří stavbu paláce kultury obestavět tak, aby nebyla příliš vidět. Ostatně i my máme z této doby hotel internacionál v pražských Dejvicích. I tyto budovy byly svérázným Kolíková ním prostoru jasně říkali, že tyto země patří Moskvy. Po rozpadu Sovětského svazu se Moskva vrátila k církevní symbolice. Ještě v 90. letech byl znovu postaven moskevský chrám Krista spasitele, což symbolizuje sepětí církve a státu, či chcete-li trůnu a oltáře. Ne náhodou, když se punkerky ze skupiny Pussy Riot pro svou performanci vybrali právě tento kostel, tak to skončilo uvězněni na tři roky, zatímco jejich předchozí akce na Rudém náměstí aktivistkám by nesla jen pokutu. Pokud by ještě někdo měl pochyby o sepětí impéria a církve, může se podívat na před třemi lety dokončený hlavní chrám ozbrojených sil v Kubince nedaleko Moskvy. Obří stavba, která pojme 6000 lidí, je přeplněna vojenskou symbolikou a příznačně je v barvě khaki. Nepochybuji, že někdo již spřádá plány postavit podobný chrám, řekněme v Kyjevě.