Výměna předsedů v čele lidové strany měla být jakýmsi znamením pro voliče KDU-ČSL. Volbou Marka Výborného měla naznačit, že rozumí odchodu voličů od strany, takže lidovci musí začít nějak znovu. Podle předsedy výborného má ale nový začátek spočívat přihlášení se ke starému, tedy k navázání na tradici středové politiky sahající až k novodobému lidoveckému guru Josefu Luxovi, který to tak pěkně uměl. Lidovci díky tomu byly vždy spojovníkem. Lev opravuje politické roztržky konsensuální silou české politiky a někým takovým by chtěli být i nadále. Problém je v tom, že pravolevá roztržka, která řídila projevu luční politiku celé čtvrtstoletí, už není tou hlavní linií střetu. Lidovci tedy nemají co spojovat a jejich význam v politice proto přirozeně mizí. Hlavní spor je dnes veden jinde. Linie stěžejního politického konfliktu běží mezi liberálním a konzervativním viděním světa. Nesledujeme ale nějaký teoretický souboj ideálně vypreparovaných hodnot, nýbrž přetahovanou mezi tradičním a jiným novým způsobem života. Ani tady se lidovci pro ně bohužel nenašli. Své vlastní politické místo brání často velmi rigidním způsobem tradiční hodnoty křesťanské civilizace. Chtěli by být však zároveň moderním strojem pro uspokojování potřeb rodin, jejichž způsob života se však mění spolu s proměnlivým prostředím, v němž žijí. Na straně ochránců tradičního českého způsobu života dávno stojí mnohem silnější smečka populistických národoveckých politiků, kterým Starobělská Strejcovská lidová konzervativnost nemůže konkurovat. Lidovecká modernost je zase příliš omezená tradičními politickými představami, takže vlastně jako moderní vůbec nemůže být vnímán. Stát na této nové politické frontě uprostřed by přitom znamenalo umět organicky propojit obojí. Ale právě to lidovci nedokážou a s Markem Výborným se to za rok jen těžko změní. Vždyť ani oživováním konzervativního, tedy hlavně ekonomického životního postoje byznys a ekologickým vztahem k zemi i země v EU, o něž se už nějakou dobu snaží ministr Hladík, nezabírá ani mezi lidovci, ani mezi voliči. Přitom například v německé CDU, která byla od dob Josefa Luxe lidoveckým vzorem, se to vcelku daří. V Česku pro takový moderní konzervativní střed asi nejsou voliči, stejně jako tu nejsou pro moderní levici lidovci. Jak slíbil Marek Výborný, v příštích volbách ještě vytrvají ve volební koalici spolu. Pak se ale budou muset rozhodnout, zda znovu vyrazit na samostatnou cestu, nebo se rozpustit v silnějším proudu občanských demokratů. Naplnila by se tím stará idea z 90. let minulého století o prolnutí občanské a křesťanské pravice. Liberální a konzervativní střed politického pole, o němž sní všichni politici poučení demokratickou politologii jako o baště budoucích vítězů, by se tím poměrně pevně zaplnil. Době politiky extrémních kontrastů a nenávistného vyhraňování, která vtahuje do sociálního boje i lidi, kteří dosud stáli stranu. Nemusí být ale ani takové řešení zajištěním smysluplné lidovecké existence. Lidovecký sjezd propásl velkou šanci. Mohl si udělat jasno o tom, co dnes politici táhne, a podle toho pozměnit obsahový i formální styl lidovecké politiky. Místo toho přišel návrat do minulosti, který jen potvrdil převládající mdlý estetický dojem o této tradiční české straně. Ať klidně lidovci zůstanou uprostřed. Chtělo by to ale více života do toho vynuceného umírání. Naděje přece umírá poslední.