Právě jsem předložil návrh na zmrazení platů politiků na příštích pět let, pochlubil se na sociálních sítích předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Vzhledem k blížícím se sněmovním volbám budou jeho návrhu ostatní politici těžko odolávat. Výše jejich příjmu opakovaně patří k oblíbeným tématům veřejné diskuse, v níž jde věcné uvažování stranou. Převládají emoce a také snaha sbírat u voličů kladné body, případně jich mnoho neztratit. Druhá varianta se týká těch, kteří vědí, že zmrazování platů politiků není řešením tohoto problému, naopak je jeho pravidelným tvůrcem. Přesto bývají ochotni nebo spíše tlakem veřejnosti přinuceni zvednout pro takový návrh ruku. Příjmy politiků nemohou být stanoveny, případně změněny jinak než zákonem. Ten musí být schválen v Parlamentu tak, že politici rozhodují o svých příjmech sami. Je to záležitost velmi citlivá, proto tvrdí, že by se jí nejraději vyhnuli. Stačí k tomu v uvozovkách maličkost shodnout se na automatu, který by jejich mzdy určoval. V minulosti už to opakovaně dokázali. Plat politiků představuje určitý násobek průměrné mzdy. Aby to nebylo tak jednoduché, vypočítává se momentálně ještě od podobně stanoveného platu soudců přesto zaručuje. Zjednodušeně řečeno následující věc ať už by průměrný příjem rostl, nebo naopak klesl, případně stagnoval, měl by plat politiků tento pohyb automaticky kopírovat. Pro pochopení lze uvést modelový příklad pokud by byla průměrná mzda 30000 korun a koeficient pro platy politiků by činil dvě a půl. Potom by jejich základní příjem dělal 75000 korun. Pokud by průměrná mzda během roku vzrostla na 32000 korun, potom by plat politiků představoval 80000. Nominálním srovnáním tak lze tvrdit, že nenasytní politici si polepšili o 5000, zatímco chudáci lidi jen o 2000. Reálně se však nic nezměnilo a základní plat politiků i nadále představuje dvou a půl násobek průměrné mzdy. Když příjmy politiků zmrazíte, přestala se tento poměr postupně vyvíjet v době rozmrazení. Kdyby dvou a půl násobek měl zůstat zachován, na roste skokově nominální příjem politiků. Na zmiňovaném příkladu tak lze názorně ilustrovat při pravidelném růstu průměrné mzdy o 2000 korun ročně by se zvyšoval plat politiků o 5000. Po zmrazení na pět let a následném rozmrazení by automaticky jednorázově vzrostl o 20000. V ten moment by se objevila kritika, že to je příliš mnoho. Přitom by pouze došlo k dorovnání poměru k průměrné mzdě na už zmiňovaný dvou a půl násobek. Je legitimní diskutovat o tom, z jaké průměrné mzdy by se měl příjem politiků počítat. Rovněž to platí o koeficientu, kterým by se mělo toto číslo násobit. Příjmy zákonodárců by zároveň neměly být odtrženy od reality. To by neměl zaručovat úsudek politiků, kteří jsou momentálně u moci, ale všeobecně přijímaný automat. Na tom by měla panovat shoda napříč politickým spektrem. Momentálně to je věc těžko představitelná. Nemalá část lidí spíše ocení další nesmyslnou snahu zmrazit platy politiků na pět let, než tento problém jednou provždy vyřešit.