Vláda schválila nový stavební zákon, který má zjednodušit povolovací řízení pro výstavbu a spolu s tímto zákonem také úřední nástroj zvaný k jednotné environmentální stanovisko. V nové architektuře stavebních předpisů při tom došlo k jedné fatální změně. Hlasy většiny ministrů stanovili, že veřejnost nedostane žádný prostor, aby se mohla vyjádřit k vlivu staveb na životní prostředí. Firma nebo státní instituce se například rozhodnou po kácet stromořadí, případně zasypat tůně v nivách dosud nezregulované řeky. Místní občané se o tom však nedozví až do chvíle, kdy z aleje zbydou jenom pařezy. Nutno připomenout, že se popsaná změna netýká velkých staveb typu dálnic. U nich bude i nadále požadováno hodnocení vlivu na životní prostředí podle evropských předpisů. Veřejnost však ztratí jakýkoli dohled a vliv na zásahy do přírody, které přinesou menší stavby, jako jsou třeba sklady, cesty, továrny, obchodní domy. Novými pravidly vzniká nebezpečí pro českou přírodu. To však není všechno. Snaha vyloučit veřejnost z rozhodování o tom, co se jí bezprostředně týká, svědčí o trendu, který se nejspíš prosazuje i v jiných oblastech. Teď se však zhmotnil právě v ekologickém oboru. Nemělo by se nikdy zapomínat, že veřejnost a její vliv jsou klíčovým předpokladem demokracie a moderního politického života. Vůbec. Přiblížit její význam může návrat o 250 let zpátky. Když možný vliv veřejného mínění rozpoznal francouzský osvícenec Voltaire a okamžitě se stal vzorem pro všechny, kdo ho později chtěli využívat. Opakovaně se snažil zachraňovat odsouzence k smrti, kteří se stali obětí justičních omylů, zvláště pod vlivem úpadkové církve. Příslušné soudy o té roli články a pamflety obvykle ignorovali. Rovněž král Ludvík 15. byl málokdy ochoten udělit milost. Několikrát se však stalo, že po vykonání ortelu byl král mírným francouzské a evropské veřejnosti donucen, aby proces přece jen revidoval, zachránil případné další obviněné a vyplatil příbuzným odškodné. Wolter tak objevil prostor, ve kterém bylo možné se potýkat s nespravedlností mocných a nakonec prosadit správné řešení z pohledu starých monarchistických režimu, případně novodobých diktatur je ovšem vliv veřejnosti pouze tím, co překáží. V tuzemsku však ne. Vládnou diktátoři, a proto se zdá být nepochopitelné, proč chtějí veřejnost potlačovat demokraticky zvolení politici. Nejpravděpodobnější výklad, že sledují zájmy byznysu. Stavební zákon i s jednotným enviromentálním stanoviskem tedy míří do sněmovny a bude zajímavé sledovat, jestli také pro poslance bude mít zájem byznysu než uchování prostoru pro veřejnost.