Někdy bývá interpretace volebních výsledků těžkou disciplínou, jindy zase úplně jednoduchou. Letošní krajské volby jsou druhým případem. Sledovali jsme jednoznačné vítězství hnutí ANO, navíc za okolností, které podstatně vylepšují šance Andreje Babiše stát se za rok po volbách do PS podruhé premiérem. Petr Fiala a spol. Se sice pokoušejí říkat, že to mohlo být horší, ale je to pravda jen potud, že už může být vždycky pozitivního. Z krajských voleb pro současnou koalici neplyne vůbec nic. Když to vezmeme postupně, hnutí ANO získalo přes 35 % hlasů. Oproti krajským volbám před čtyřmi lety to představuje nárůst o neuvěřitelných 15 procentních bodů. A je to také nejlepší výsledek ze všech voleb, do kterých kdy Andrej Babiš své lidi poslal. Po věcné stránce z toho plyne vysoká pravděpodobnost zisku většiny hejtmanských postů, protože v krajích už nebude možné ano obejít. Pro Babiše je ale důležitější ještě něco jiného. Potvrdil si, že taktika, kterou zvolil, tedy frontální útok na vládu v režimu 24 hodin denně sedm dní v týdnu funguje skvěle. Nemusím nic vymýšlet, stačí říkat, že vláda dělá v domácí i zahraniční politice všechno špatně a hlasy se jen sypou ve volbách všech typů. Možná ještě lepší zprávou pro Andreje Babiše je ale úspěch jeho potenciálních koaličních partnerů. V krajských volbách se potvrdilo zmrtvýchvstání komunistů, kteří pod novou značkou stačilo pronikli do většiny zastupitelstev. To formaci Kateřiny Konečné dál posílí a přispěje to k fixace její pozice nad pěti procentní hranicí, která je nutná pro vstup do PS. Lepšího výsledku než před čtyřmi lety dosáhla v krajských volbách i Okamurova SPD, byť ve spojení s trikolórou a Stranou pro Jindřicha Rajchla. Těžko říci, co by se muselo stát, aby Andrej Babiš nezískal spolu s těmito stranami za rok ve sněmovních volbách většinu. I když vlastně to tak těžké říci není. Strany pěti koalice by se museli vzpamatovat a v krajských volbách rozhodně ne. Naznačili, že by věděl, jak na to. Mohli by se sice chytat příslovečného stébla v podobě drtivých vítězství supermanů krajské politiky Martina Kuby jižních Čechách a Jana Grolicha na jižní Moravě, ale lhali by si tím do kapsy. Jak Kuba v barvách ODS, tak Grolich barvách koalice spolu nevyhráli proto, že by měli něco společného s vládou, ale navzdory tomu, že jde o regionální fenomény, pracovité a charismatické lídry, kteří kolem sebe vytvořil kvalitní tým a sami sebe dokázali skvěle prezentovat. Přenést to všechno do celostátní politiky jednoduše nelze. I proto, že na rozdíl od krajské politiky i musí lídr, pokud má zachovat racionalitu a ne být populistou, udělat i nepopulární věci.

Pro vládní koalice je situace o to horší, že naprostý debakl v krajích utrpěli Piráti. Dostali se do zastupitelstva pouze v Plzeňském kraji. Zatímco před čtyřmi lety získali v krajských volbách přes 12 %, nyní nepřelezli přes pět. Potápí je nejen problémy Ivana Bartoše s digitalizací stavebního řízení, ale i to, že celá strana působí, jako by jí celkově docházela energie, přičemž drive byl tím, co na Pirátech původně voliče oceňovali. Restart se sice může povést, ale bude mimořádně obtížný i proto, že Ivan Bartoš dal sice svoji funkci k dispozici, ale jiného výrazného lídra Piráti prostě nemají. V součtu na tom strany vládní koalice nejsou po krajských volbách vůbec dobře. Mohou přesto z něčeho čerpat naději pro budoucnost? Určitou šanci pro ně může představovat volební účast. Ke krajským volbám přišlo nejméně lidí za posledních 20 let a je pravděpodobné, že větší motivaci přijít měli odpůrci vlády než ti, kteří s ní souhlasí. Ve sněmovních volbách voliči vlády pravděpodobně přijdou ve větším počtu. Lepší výsledek mohou Fiala a spol. Očekávat i proto, že se bude na rozdíl od krajských voleb volit i v Praze. Ovšem to je tak všechno. Nic z toho samozřejmě převahu tábora vedeného Andrejem Babišem nevyrovná. Řečeno jazykem ekonomů, rating vládních stran se po krajských volbách dostal do spekulativního pásma, což je eufemismus pro situaci, kdy je riziko krachu větší než malé.