Zahájení operní sezony ve slavném milánském divadle La Scala představuje každoročně začátkem prosince jednu z nejvýznamnějších kulturních událostí roku. Letos se o něm však diskutuje nejen v kulturních, ale i v diplomatických kruzích, a to ve spojení s válkou na Ukrajině. La Scala totiž letos otevírá sezonu sedmého prosince operou Boris bodu no v ruského skladatele Modesta Petroviče Musorgského z 19. století. Co je na tom špatného? Ukrajinský konzul v Miláně Andrej karty má za to, že tím La Scala posiluje oficiální ruskou propagandu o velké a mocné ruské kultuře. Podle konzula mohou ruská média zprávu o premiéře v La Scale interpretovat i jako vyjádření nesouhlasu západní inteligence s podporou, kterou její vlády poskytují Ukrajině. Konzul zaslal zástupcům divadla i města Milána a regionu Lombardie otevřený dopis, ve kterém je vyzývá, aby zařazení opery na repertoár ještě zvážili. Odpor ukrajinského konzula vůči ruským dílům je v době agrese na území jeho země vcelku pochopitelný. Ředitel La Scaly se však brání, že rozhodnutí nastudovat operu Boris bodu no v padlo už tři roky před začátkem Putinovy agrese. Vedení divadla navíc připomněl, že od počátku války vyjádřilo podporu Ukrajině několikrát. Už v únoru neváhalo přerušit angažmá ruskému dirigentovi Valerii Georgievovi, který odmítl odsoudit zákeřnou invazi na Ukrajinu. Krom toho La Scala zorganizovala benefiční koncert na podporu válkou postižených Ukrajinců a ujala se žáků kyjevské baletní školy i jejich rodičů. Samozřejmě uvádění na scénu současných ruských umělců může být problematické, zvláště pokud podporují Putinův režim. Debata se může rozšířit i na oblast sportu. V ČR se také nedávno diskutovalo o tom, zda se má povolit vstup do země ruským hokejistům hrajícím za l a jako jeden z důvodů se uváděla národní bezpečnost. Také třeba zařazení ruského filmu na festivalu v Karlových Varech vyvolalo nemalou kritiku. V Itálii zase na jaře způsobilo poprask absurdní rozhodnutí jedné univerzity zrušit kurz zabývající se dílem velikána ruské literatury Fjodor a Michajloviče Dostojevského. Zajisté není od věci klást si otázku, zda se mají ruští sportovci v době války účastnit mezinárodních soutěží, anebo zda uvádět na scénu díla ruských umělců, kteří se nedistancovali od invaze na Ukrajinu. Nicméně bojkot ruských oper, baletů zkomponovaných před více než 100 lety nebo vyřazování klasiků ruské literatury z učebních osnov je přece je nesmysl. A to i přesto, že mnoho Ukrajinců tvrdí, že tito klasikové pomáhali tvořit základy současné ruské expanzivní politiky. Odmítáním jejich děl bychom se dopouštěli podobné cenzury, jako uplatňuje většina totalitních režimů, včetně toho Putinova.