Týden trvalo politickým frakcím v Evropském parlamentu, než schválili všech 26 členů budoucí Evropské komise poté, co 12. listopadu skončilo jejich intenzivní a dlouhé grilování. Místo aby europoslanci vyhodnotili každého navrženého eurokomisaře podle jeho schopností a výkonu při slyšení, pustili se politické frakce do souboje, který měl s tímto cvičením jen málo společného. Zdiskreditovali tím proces schvalování eurokomisařů a poškodily v očích veřejnosti jak europarlament, tak celou EU. Má jmenovat eurokomisaře přísluší výlučně vládám členských zemí. Parlament pak posuzuje, zda jsou nominované osoby schopné tuto práci vykonávat. 1. 19 kandidátů včetně českého Josefa Síkely prošlo hladce. Kosa padla na kámen při prověrce dvou ze šesti výkonných místopředsedů. Evropská lidová strana. Zdaleka nejsilnější klub měla výhrady ke španělské místopředsedkyní socialistické vlády Tereza Rybárové, socialisté a liberálové zase k italskému Rafaelův Itovi z vládní strany bratři Itálie, která patří do euroskeptické frakce evropští konzervativci a reformisté. Nešlo přitom o jejich odpovědi týkající se resortů, které mají mít na starosti já. Wimmerovou si vyšlápli zejména poslanci za španělskou pravicovou a ultrapravicovou opozici. Obviňovali ji, že ve stávající funkci nejednala dostatečně rychle, aby zabránila vysokým obětem na životech. Při nedávných ničivých povodních ve Valencii útočili o to ostřeji, že hlavní odpovědnost za pozdní varování obyvatelstvu nese přitom regionální vláda ovládaná právě jejich lidovou stranu. Někdy se stává, že vnitropolitické problémy té které země vybublají na povrch až v Evropském parlamentu, obvykle se záhy zase vytratí. V tomto případě dal ovšem španělským kolegům za pravdu předseda lidovecké frakce, politik německé CDU Manfred Weber. Rozhodl se tak odpovědět na hrozby socialistické a liberální frakce, které požadovali, aby Rafaelo si to byl byl odebrán titul výkonný místopředseda komise. Levice i centristé nechtěli připustit, aby tak prestižní označení připadlo poprvé v historii. Zástupci euroskeptiků, socialisté a liberálové stejně jako Zelení si obtížně zvykají na nové rozložení sil v Evropském parlamentu. Po květnových volbách disponují zajisté společně s lidovci pro evropskou většinou. Pokud se však to či ono pravici nelíbí, může vytvořit alternativní většinou se zmíněnými konzervativci a také se všemi, nebo aspoň zčásti patriotů pro Evropu vesměs populistických a národoveckých stran. Ti jsou dnes třetím nejsilnějším politickým klubem hned po lidovcích a socialistech. To je prostě nová realita. Mezi institucemi EU panuje sofistikovaná a křehká rovnováha. Jinak systém nefunguje. Evropská komise je mocný nadnárodní orgán. Je všech složena z dočasně dosazených národních politiků, což ji drží při zemi. Evropský parlament má značnou legitimitu jako přímo volený zastupitelský sbor, ale nemá právo zákonodárné iniciativy a o schvalování legislativy se dělí s Radou EU. Bez ní, tedy bez vlád členských zemí, se v unii nemůže nic důležitého stát. A také se nestalo. Parlamentní politické frakce si mohli tuto ostudu, která k ničemu nevedla, docela snadno odpustit.