O tom, co a jak bude dělat Írán doma i v zahraničí, rozhoduje v konečném důsledku jediný muž ajatolláh Alí Chameneí, a to už 35 let. Podle některých indicií se zdá, že právě v těchto dnech to přestalo platit. Podle neověřených zpráv byl vybrán kámen jeho nástupce pro případ jeho smrti nebo vážné choroby. Možná byl už dokonce rovnou jmenován. Nikoli náhodou ji má být moč Tabacha menu, syn nejvyššího duchovního vůdce. Splnili by se tak už mnohaleté spekulace, které zesílily vždy, když Chameneí ochořel. Teď je mu 85 let, je vážně nemocen a podle nepotvrzených zpráv je nebo byl v kómatu. Případně se mluví o tom, že by sám odstoupil a jeho nástupce by byl uveden do funkce ještě za jeho života. A podle týchž zdrojů už se sešlo tzv. shromáždění znalců, kteří jednomyslně, byť po nátlaku, určili právě moč ta po Chameneího za nástupníka republikánského trůnu. Pro íránský režim by se tím vyřešila jedna důležitá věc, totiž otázka, co bude, když ze scény odejde ten, kdo tak dlouho a s nepopiratelným politickým nadáním držel znepřátelené proudy uvnitř islámské republiky pohromadě. A to přesto, nebo právě proto, že byl Chameneí starší před 35 lety vybral za nástupce po zemřelém zakladateli režimu. Chomejní má jako někdo, kdo nepatřil k žádnému z důležitých táborů, neměl jako šíitský teolog respekt a ani charisma svého předchůdce. Za desítky let si však Alí Chameneí vybudoval kolem sebe systém podporovatelů i ekonomické impérium. Přesto se logicky během posledních let opakovaně debatovalo o tom, kdo bude jeho nástupcem a padala nejrůznější jména. Šlo totiž o hodně změn a na vrcholné pozici bude okamžikem krize pro celý politický systém. O to víc to platí teď, když íránská ekonomika skomírá. Velká část Íránců, zejména z mladé generace, má režimu plné zuby. Kolabuje zahraničně politická koncepce založená na podpoře hnutí, jako je Hizballáh. A do toho navíc do Bílého domu dorazí Donald Trump. Jedním z kandidátů byl Ibrahim Raísí, ale ten nedávno v roli prezidenta zahynul při havárii vrtulníku, a tak vypadl ze hry. Mluví se i o dalších čekatelích, vesměs mužích šíitských duchovních ve středním a starším věku. A ze všeho nejvíc o moc. Nebo vykáme nejím, jemuž je nyní 55 let. Jeho volba by měla výhody. V horních patrech režimu je příliš mnoho lidí, jejichž majetek a často i život závisí na uchování stabilních poměrů. Ostatně sám Chameneí po svém zvolení systematicky odstraněn od moci. Ty, kdo měli blízko. Chomejní mu možnost, aby jeden ze čtyř synů současného nejvyššího duchovního vůdce dokonce ani není nejstarší, ale otcova volba na něj pravděpodobně padla už dávno a byl po mnoho let blízko otcova rozhodování. Má též údajně přístup ke zmíněným finančním prostředkům. Kritici mu vyčítají nedostatečnou zkušenost z exekutivních funkcí. Velká část veřejnosti si ho pamatuje jako zastánce drsných represí vůči protestům z roku 2009 proti volebním machinacím a je také synem svého otce. A to je výhoda i handicap. Šíitští duchovní kdysi získali podporu i u málo zbožných Íránců. Svým důrazem na princip zásluhovosti a svým odporem vůči šáhovi. Je to ironie, ale teď by se Íránská islámská republika teoreticky také mohlo stát dědičnou monarchii.