Izraelský parlament schválil dva zákony, které ztíží nebo rovnou znemožní činnost agentuře OSN určené na pomoc uprchlíkům z Palestiny. Proč to Izraelci dělají a jaký to bude mít dopad? Agentury a další instituce OSN mají v různých zemích rozdílnou pověst, v Izraeli spíše špatnou. Jak se to nyní projevuje v kritice jednotek UNIFIL, které měly na jihu Libanonu udržovat klid, ale staly se přinejmenším podle tvrzení Jeruzaléma komplicem Hizballáhu. Zmíněná UNRWA má v Izraeli pověst ještě horší. Vznikla v roce 949, krátce po první izraelsko-arabský válce jako agentura pro pomoc arabským uprchlíkům z Palestiny, kterých bylo kolem tři čtvrtě milionu. Pobývali v Gaze, na Západním břehu, v Egyptě, Jordánsku, Sýrii i Libanonu. Příznačně se OSN nestarala o židovské uprchlíky do Izraele, ani ty, kteří uprchli třeba ze Sýrie nebo Egypta. Krátce poté vznikla i UNHCR, agentura OSN pro uprchlíky v různých částech světa, protože ve světě po druhé světové válce žili mimo svůj domov desítky milionů lidí. Cílem UNHCR bylo těmto lidem zajistit přežití a nový začátek v nové zemi. Ondra šla jinou cestou. Uchovala si autonomii a zůstala agenturou specializovanou na uprchlíky z Palestiny. A místo rehabilitace ji života jim začala poskytovat dlouhodobé služby zejména v oblasti zdravotnictví a školství. A tady začíná podle kritiků základní problém s agenturou. Pozornost médií se nejvíce soustředí na skutečnost, že na útoku ze sedmého října se podíleli někteří zaměstnanci agentury. Jenže v tom spočívá hlavní problém. Izraelci zazlívají agentuře, že jí instituce přímo nebo nepřímo dlouhodobě pomáhali Hamasu, třeba při ukrývání lidí a zařízení. Neméně příznačné je, že agentura a Hamas neoddělitelně prorostly. UNRWA měla zahraniční vedení, ale o běžném provozu v Gaze nakonec logicky rozhodovali 1000 místních zaměstnanců. A ti se Hamasu nevzpamatovali. Naopak Hamas pravidelně vyhrával ve volbách do zaměstnaneckých svazů. On vy školy, které Ondrová provozovala, dlouhodobě propagovali násilí a odmítali kompromis Izraelem, čímž bránili vyřešení problému. Agentura s miliardovým rozpočtem také nakonec začala pracovat na tom, aby problém, který měla řešit, nezmizel. Oproti UNHCR přijala vlastní definici uprchlictví, podle které se tento status dědí i přes několik generací, v podstatě reprodukoval a stav, v němž pravnuci původních běženců zůstávaly uprchlíky a podporovala je v tom, aby trvali na svém právu vrátit se do Izraele, i kdyby to mělo znamenat jeho zrušení. Existují ovšem i jiní kritici. O nervy, podle kterých existence agentury naopak Izraeli usnadňovala okupaci, protože na sebe brala náklady a starost o řadu každodenních služeb. Zrušení agentury by tedy tito kritici také vítali, ale z opačných důvodů s představou, že by tak vyvinuli tlak na izraelské vlády. Ještě jiní kritici izraelského postupu tvrdí, že Izrael znemožněním činnosti agentury ohrozí základní životní potřeby statisíců až milionů lidí. Skutečně není zřejmé, zda izraelští poslanci včetně těch opozičních hlasovali na základě promyšleného plánu co dál? Anebo jen negativní emoce? Vůči agentuře Izraeli se může stát, že nakonec bude muset po dramatickém kroku ustoupit, agenturu zas nechat pracovat. Anebo možná doufají, že tak spustí proces zásadní reformy. Ondra nebo její nahrazení jiným mechanismem? Pravděpodobně je to tak, že krátkodobě agentura nenahraditelná, naopak z dlouhodobého hlediska je nutné ji nějak nahradit ve prospěch Palestinců, Izraelců ale zatím nikdo neví, anebo neříká jak