Prezident Petr Pavel v pondělí vyznamenal polskou vynikající filmovou režisérku, scenáristku a knížku Holland. A je s podivem, že nedostala vyznamenání českého státu už daleko dřív. Pro minulé prezidenty ale její zásadovost nebyla zajímavá. Není u nás žádnou cizinkou, ani svým životem, ani tématy svých filmů. Je člověkem kultury, který přesahuje všechny hranice. Dovede nalézt univerzální, nadčasovou a morální témata, která zasáhne diváka kdekoliv na světě. Let otočilo v Polsku a jinde v cizině. Několik posledních filmů dělala v Čechách na česká témata, točila i pro HBO. Když se v Polsku nemohlo v 60. letech z politických důvodů dostat na školu, odjela do Prahy studovat režii na FAMU. Tady zapadla mezi jména, jež vytvářela československou novou filmovou vlnu. Tady zažilo velkou euforii roku 1968 i sovětskou invazi. Tady se angažoval ve studentském hnutí a byla dokonce šest týdnů vězněn a v Ruzyni a česky mluví, jakoby se tu narodil pro nás i klíčový její film hořící keř, který ukázal, jak to dosud nedovedl žádný Čech, jak se u nás po Husákovi nástupu v roce 1969 ohýbali páteř a lámaly charaktery. Jak se musel každý říci, zda sklonit, nebo ne sklonit hlavu. Pro svět je kromě jejich desítek jiných snímků podstatný také její nedávný film pan Jones, který obnažil hrůzu staly doby cynické politiky, kdy se řízeným hladomorem snažil ve 30. letech zlomit Ukrajince. A knížka Holland má jasný pohled na politiku a na VV v Polsku i ve světě. Když s ní člověk mluví, má dojem, že by mohl z místa přednášet na špičkové univerzitě politologii a nejen filmovou režii. Dělal jsem s ní rozhovor pro svou knihu Polsku vejpůl a její popis osmi let vlády sociálně národovecké strany Právo a spravedlnost bys je brilantní analýzou. A knížka Holland má své jasné principy liberální, tolerantní, antiklerikální. Za ty se občansky angažuje. Potkával jsem i ve Varšavě na demonstracích na obranu ústavy, kterou začala ohýbat a dokonce nedodržovat a čínského stran. Dopis sotva se před devíti lety dostala k moci Kaczynského vláda, nemohla režisérce přijít na jméno. Přes svoji mezinárodní slávu si loni v létě doma zažila obrovskou vlnu hitů a nenávisti. Když vyšlo na ulici, musela mít za sebou bodyguarda. Útoky na ni nepřišli jen od anonymů, ale od členů vlády. Ti tvrdili, že její film je, cituji, paskvil, který jakoby vypadl, zdolat ruského propagandisty a že dělá z Poláků nacisty. To všechno kvůli jejímu kritickému filmu Hranice, který tehdy natočila, o běžencích z Asie a Afriky, kteří se snažili dostat přes Bělorusko do Polska a dál do západní Evropy a o jejich zoufalé situaci, kdy si je přehazovali vilu ruští a polští pohraničníci v divokém kraji bažin a lesů. Tehdejší polské špičky o ní veřejně mluvili jako o přítelkyni Poláků a nechyběly narážky na jejich židovský původ. To všechno ještě dřív, než kdokoli viděl jen kousek jejího filmu. Ten ohavný hon na ni před rokem byl součástí předvolební kampaně, kterou stejně ale nevyšlo. Vzhledem k dlouholetému odvážnému občanskému postoji této neobyčejné ženy i pro nás Čechy ctí, že se jí letos rozhodl vyznamenat prezident českého státu.