Evropský parlament celkem přesvědčivě zvolili Ursulou von der Leyenovou na dalších pět let předsedkyní Evropské komise. Vyhověl tak vůli Evropské rady, lídrů členských států EU, kteří nominovali na druhý mandát koncem června. Hlasování předcházel sebevědomý projev, ve kterém kandidátka předložila hlavní priority svého dalšího působení v čele exekutivy EU. Právě toto vystoupení zřejmě přesvědčilo řadu nerozhodnutých europoslanců, aby nakonec hlasovali pro. Von der Leyenová měla pro každého něco od zelených, o pravicové konzervativce ano. Chce pokračovat v naplňování Green Dealu, ale chci to dělat pragmaticky. Hodlá se soustředit na konkurenceschopnost průmyslu, ovšem tak, aby ladil s jeho dekarbonizaci. Říká tomu dohoda o čistém průmyslu a bude osekávat administrativní zátěž podniků, dokonce pod dohledem jednoho z místopředsedů. Budoucí komise dále slibuje zmobilizovat soukromé úspory ve prospěch investic v Evropě a z veřejných prostředků nabízí fond evropské konkurenceschopnosti. Zatím se neví, kolik v něm bude peněz a odkud. Ale vlády členských států už zbystřili pozornost. Toto je opravdu kontroverzní téma. Většině poslanců se ovšem líbí. Bude dál zavádět migrační pakt a zároveň intenzivně jednat se státy jižního Středomoří, odkud přichází masa ilegálních migrantů. Počet pohraničníků a Frontexu zvedne na 30000 a vyladí repatriace odmítnutých žadatelů o azyl. Bude bránit kybernetickým a hybridním hrozbám také tím, že zdvojnásobí osazenstvu Europolu. A protože mladí lidé napříč Evropou nemají kde bydlet, bude se komise starat také o bytovou výstavbu, i když i to ze smluv zrovna nepřísluší. Za významnou prioritu označila podle očekávání bezpečnost a obranu. Nabízí jednotný trh se zbraněmi a vojenskou technikou, propojování a koordinaci zefektivňování na společnou obranu máme na to ale EU se musí postarat, aby její členové účinně přispívat. Ukrajinu bude unie podporovat tak dlouho, jak to bude třeba, řekla von der Leyenová tleskajícím poslancům. Viktoru Orbánovi vyčetla, že svou cestou do Moskvy neslouží míru, ale poraženectví. Předvedla tak brilantní tanec mezi vejci. Musela nejen sobotu odstiňovat, aby nemohla být obviněna, že je v něm slibuje něco a druhým pravý opak. Aby to, co říká, vypadalo uceleně a proveditelně, musela uspokojit jak vlastní lidovce, tak socialisty a liberály. Musela však jít ještě dál, protože bylo od začátku jasné, že hlasy z těchto tří frakcí nemusí stačit. Byl třeba zaujmout zelené, ale na opačné straně také konzervativní euroskeptiky z frakce ECR. Povedlo se. Prošla snáze než před pěti lety. Nepotvrdily se dohady, že má namále kvůli slabé popularitě a síle odstředivých politických tendencí v parlamentu vzešlém z červnových voleb, že ji řada lidoveckých poslanců nesnáší kvůli povýšenému chování a řadě drobných poklesků. Pokračování von der Leyenové je v každém případě dobrá zpráva, protože alternativou k němu byla krize institucí EU. Možná vlekla vzkypění, napětí mezi parlamentem a Evropskou radou, prostě tenze a bezvládí v době, kdy pokračuje válka v bezprostředním sousedství, kdy se země jako Francie potýkají s vnitřní nestabilitou a kdy hrozí po volbách ve Spojených státech oslabení transatlantických vztahů, by to byl pro Evropu jasný handicap.