Česká pirátská strana je světovým fenoménem. Nikde jinde si Piráti nepřipsali takové volební zisky a netvořily vládní politiku. Na tuzemskou scénu vtrhli s agendou, která jiné partaje příliš nezajímala. Chtěli legalizovat konopí. Více za omezení autorského práva nebo za ekonomiku sdílení. Kladli důraz na rovnost pohlaví, manželství pro všechny a práva LGBTQ komunity. Všechny tyto body v kostce vyjadřovali dredy pirátské ikony a dlouholetého předsedy Ivana Bartoše. Pak přišel rok 2021 a vstup do pěti koaličního kabinetu. Post vicepremiéra pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj. Od Bartoše se čekalo hodně. Kdo jiný než guru přes IT mohl nastartovat elektronizaci státní správy a pohnout se zamrzlým stavebním řízením, věřili pirátští voliči. Dál ten příběh všichni známe. Skončil prohrou v evropských, krajských a senátních volbách, Bartošovým odvoláním odchodem Pirátů z vlády. Ve flotile černé vlajky vypukla panika. Zakládající členové nejevili pražádný zájem o nejvyšší pozici a čekalo se, na koho ten úděl zbyde. Do chvíle, než se o horké křeslo přihlásil Zdeněk Hřib, pražský náměstek pro dopravu a bývalý primátor. Mají-li Piráti dnes nějakou nepřehlédnutelnou postavu, je to ta jeho. Je svéhlavý, vzpurný, arogantní a cílevědomý. Svého času byl zdatným soupeřem premiéra Andreje Babiše, když se jednalo o směnách státních a městských pozemků nebo o výstavbě vládní čtvrti v Letňanech. A osinou pro Petra Fialu, který trval na kopírování vládní struktury i v Praze. Hřib si postavil hlavu a pět měsíců trvalo, než dosáhl svého. Primátorem je sice Bohuslav Svoboda z ODS, ale skutečně mocným a viditelným politikem je právě on. Teď dostal šanci prokázat své schopnosti ve vlastní partaji, s níž ho skoro nikdo nespojoval. Je klasický liberál, kterému jsou levičácké a kulturně progresivistické manýry cizí. Nemá rád oligarchy, propojování politiky s byznysem a silná auta ve městě, jemuž by měla dominovat veřejná doprava. A jaké módou sezony v USA i v Česku klade důraz na peněženky občanů. Chci se soustředit na problémy běžných lidí a věnovat se především ekonomickým tématům, řekl po svém zvolení. Převedeno do politické praxe, nešel by do koalice s komunisty, SPD a Babišem, ale nijak by mu nevadilo vládnout s ODS nebo stan. Neužírá se minulými křivdami a dívá se hlavně dopředu, když hovoří o dosažení dvouciferného výsledku. Potíž je v tom, že Piráty kvůli němu opouštějí srdcaři typu Jany Michailidu nebo Marcela Kolaji. Hřib je pro ně soft verze Petra Fialy, což vnímají jako zradu ideálů. Daleko větší kámen na cestě za úspěchem je Hřibovo rozhodnutí nebýt volebním lídrem. Žádná nezávislá osobnost nemůže nahradit předsedu, který chce být poslancem a sněmovní tváří strany. Bez Kateřiny Konečné bude stačilo prázdnou skořápkou. Bez Filipa Turka mohou motoristé myslet akorát tak na pozérské provokace a bez Zdeňka Hřiba Piráti odplují do temných vod zapomnění.