Vězeňské a kontrolní téma pro prezidenta. Petr Pavel je aktivní hlava státu. Posledních dnech navštívil Brusel, kde pobesedoval se šéfem NATO Jensem Stoltenbergem, předsedkyní Evropského parlamentu Robertou Metsolaovou, českými diplomaty. Dohledné době vycestuje za svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. V pondělí se sešel s odborářským bossem Josefem Středulou, který mu sdělil, že daňové změny musí být spravedlivé. Tedy takové, aby nedopadli hlavně na lidi, kteří mají hluboko do kapsy. Zástupce prezidentské kanceláře se bude účastnit jednání tripartity. Suma sumárum Petr Pavel dělá, co slíbil, je vidět na správných místech a chová se jako podle učebnice. Otázka je, zda je to v parlamentním systému právě prezident, který by měl zasahovat do ryze vládní agendy, jako jsou daně nebo konstrukce důchodů, což neznamená, že nemá mít názor. Ten mít musí, protože podpis zákonů je jeho pravomoc. Na Pavlovo zdůvodnění voliči oprávněně čekají. Není to však part, podle něhož by měl hrát svoje sólo. Existují oblastí, jimž by se ovšem věnovat mohl systematicky a soustředěně. Za přeplněné věznice může hlavně Miloš Zeman, protože nevyhlásil amnestii, uvedl s jemnou mírou nadsázky předseda Soudcovské unie Libor Vávra na mimořádně zajímavém semináři ve sněmovně. Obecná milost je výlučnou prezidentskou kompetencí, avšak může být amnestie zacílená na recidivisty řešením pro trestní politiku státu? Ani omylem. Třeba i proto, že snížení dolní sazby u bagatelních činů a jejich přesun do přestupkového portfolia by mohly vyvolat bouři mezi starosty, když se nebudou do trest nic zavírat notoričtí zlodějíčci, sice bude méně lidí za mřížemi, ale krádeže nezmizí. Jak poznamenala vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, většina recidivistů v těžké ekonomické situaci se o sebe na svobodě prostě neumí postarat. Vyspělý svět jde v trestání provinilců úplně jiným směrem než ČR. Pracuje s nimi ve věznicích, které připomínají běžné ubytovny, nikoliv lágry s kójemi. Cílem není odsouzen se utvrdit v tom, že jsou nenapravitelní a jinam než za katrem nepatří, nýbrž snažit se je vrátit do normálního života. K tomu musí být k dispozici nejen pro školení a ne přetížení dozorci, ale především experti v sociální oblasti, psychologové, pracovníci mediační a probační služby, zkrátka všichni, jichž se v Česku dramaticky nedostává. Je to jedno z témat, kterých by se Petr Pavel mohl ujmout. Tím dalším je materie NKÚ. Jeho šéf a jmenuje prezident, takže má jakousi přinesenou odpovědnost za to, co z této instituce vypadává. A většinou jde o mimořádně cenné zprávy, byť se v nich léta opakuje dokola totéž stát nehospodaří dobře rozhazuje, neprověřuje veřejné výdaje, šikanuje občany, poskytuje zbytečné dotace, nedigitalizuje účelně. Co vzkaz, to velký úkol. Petr Pavel by mohl vytvořit celý seznam a zvát si jednotlivé odpovědné ministry, aby vady formulované šéfem NKÚ Miloslavem Kalou do určitého data odstranili. Pokud by to byla jeho prioritní agenda, těžko by Kalovi výtky zůstávaly ladem. Nikdo by zároveň Pavlovi nemohl předhazovat, že na tomto poli straní vládě nebo opozici. Jde o výsostný zájem občanů ČR, protože čím hlouběji bude stát nakládat s jejich daněmi, tím hůř se jim bude dařit.