Říká se, že nepěkné věci lidská paměť časem vytěsní, ale nějakou dobu to trvá a od 10 let, ve kterých uděloval státní vyznamenání minulý prezident, zatím mnoho vody neuteklo, takže si lehce vybavujeme, že slavnostní akty 28. října ve Vladislavském sále zahájil Miloš Zeman, který krátce před tím nepřímo vládl prostřednictvím víceméně svévolně zřízeného úřednického kabinetu ministrů, nepozváním tehdejšího rektora Masarykovy univerzity, beka, který mu totiž zabránil, aby při volební kampani v podstatě za sebe Zeman agitoval na akademické půdě ze solidarity nepřijeli tím pádem pozvánku k ceremonii někteří další rektoři. Za totality zakazovaný muzikant Vladimír Mišík odmítl nabízenou medaili z takových rukou a pak už jen rok co rok přecházel zrak nad řadou naschvál u hlavy státu včetně mnoha absurdních Men odměňovaných buď dárců Zemanovy kampaně, nebo jeho skoro až nohsledů z různých sfér kulturní nebo spíš popkulturní nevyjímaje. A sem tam i nad nějakým exponentem totalitního režimu. Vloni poprvé rozdával vyznamenání jeho nástupce Petr Pavel. A změna to byla výrazná. Od výběru oceňovaných k důstojné a žádnými protivnost mi nezkalené atmosféře celého aktu, což se letos opakovalo ve snad ještě vzájemně otevřenějším a skutečně slavnostním duchu. Z následných reakcí některých čerstvých nositelů vyznamenání bylo také zřetelné, že nic nepředstírají, když hovoří o poctě vlastně navýšené volbou osobností, mezi kterými se ocitli. Dohromady jich bylo 56. Členové obou parlamentních komor nich ovšem navrhli několik stovek. Vláda tentokrát možnost nominovat své kandidáty nevyužil a prezidentem a jeho týmem zvolená kombinace význačných jedinců mohla těžko vyvolat silnější kritiku, neboť šlo o postavy důležité pro stát v osudových okamžicích jako řádem Bílého lva ocenění armádní generál Irgl a brigádní generál Moravec až po veřejně neznámé zachránce lidských životů s nasazením vlastního. Dále byli vyznamenáni například už neaktivní výteční sportovci, ale i kapitán hokejových mistrů světa Červenka, několik zakladatelů a provozovatelů podstatných neziskových institucí. Samozřejmě také vědci, umělci různých oborů, ale i novináři nebo specialisti na dění v USA. Vloni předčasně zemřelého Daniela Anýže také Pavel Pecháček, dlouholetý ředitel Rádia Svobodná Evropa, ve kterém pracovalo několik členů redakce tohoto pořadu, až po ještě další dvě jména poctěné řádem Bílého lva architektku a designerku Evu Jiřičnou a choreografa Jiřího Kyliána, kteří výrazně reprezentovali zemi ve světě. Zásadním prvkem slavnostního aktu byl ovšem také úvodní projev prezidenta, možná jeho zatím vůbec nejlepší. Hovořil v něm mimo jiné o tom, že nevěří v častokrát opakované nesmiřitelné rozdělení společnosti, což se podle něho ukázalo při široké solidaritě v souvislosti se zářijovými povodněmi. Ostatně byl vyznamenán i zástupce meteorologů, kteří veřejnost před živelnou pohromou včas varovali. A Petr Pavel také řekl, že nebude podporovat politiky, kteří nabízejí snadná řešení a DEU cestou nejmenšího odporu, nýbrž ty, kteří budou s odvahou a odpovědností přistupovat i k řešení nepopulárních otázek. A připomněl, že je demokracie křehká a jak je snadné, a dokonce i na prvý pohled nepozorovatelné jí ztratit. A snad aby neopakoval oblíbené heslo Václava Havla, jakoby je otočil, ale se stejným významem nenávist a lež nám nesvědčí.