Moderátora lze chápat jako člověka, který řídí diskusi. Tuto roli při nástupu do prezidentské funkce na sebe dobrovolně vzal Petr Pavel. Hodlal moderovat diskusi mezi vládní koalicí a hnutím ANO. Motivaci k tomuto rozhodnutí našel při pohledu na dění ve sněmovně. Tam v atmosféře nekonečných obstrukcí a vzájemného osočování těžko hledali znesvářené strany shodu. Prezident si dal za cíl jednání politiků kultivovat. Přispět k tomu měli schůzky na Hradě, na kterých by si představitelé vlády s hnutím ANO vyměňovali věcné argumenty. Petr Pavel se v těchto případech ujal role moderátora. Na první pohled by se zdálo, že nepříliš úspěšného. K uklidnění atmosféry ve sněmovně nedošlo. Obstrukce nezmizely. Vláda s opozičním hnutím Ano není i nadále schopna nalézt kompromis ani tam, kde by to bylo velmi žádoucí. Příkladem může být penzijní reforma. Přitom podoba důchodového systému by se neměla každou chvíli měnit podle toho, kdo se zrovna dostane k moci. Petr Pavel se názorně přesvědčil o tom, že není v jeho silách dovést takovou diskusi k úspěšnému konci, byť k němu zdárně vykročil. Účastníci poslední schůzky o důchodech se na Hradě shodli na tom, že je rozumné řešit posouvání věkové hranice pro odchod do důchodu. Po schůzce však hledání kompromisu narušil postoj předsedy hnutí ANO, který se jí osobně nezúčastnil. Další debatu na toto téma odmítl. Dohoda se rychle rozplynula a smysl takových jednání pominul. Neznamená to, že by na uspořádání dalších Petr Pavel rezignoval. Pouze změnil jejich zaměření. Obsah se posunul směrem k zahraničně politickým a bezpečnostním problémům. Tam by v obecné rovině měla panovat shoda. Týká se členství země v NATO a v EU. Schůzky na Hradě, byť nejsou příliš časté, k tomu přispívají. Je logické, že na ně nejsou zváni představitelé SPD. Ti budoucnost země v NATO a EU nespatřují. Hnutí ANO je na taková jednání opakovaně zváno a neodmítá se jich účastnit. Rovněž nezpochybňuje to, co se na schůzce dohodne. Potvrdilo to i nejnovější setkání. Jeho výsledek stejně zhodnotil jak prezident, tak i předseda hnutí. Ano, měla by to být samozřejmost, ale jak ukázalo už zmiňované jednání o důchodové reformě, nemusí tomu tak být vždycky. Zkrátka hnutí ANO má podobný pohled na podporu Ukrajiny a řešení tohoto konfliktu jako prezident i vláda. Rovněž nezpochybňuje označení Ruska jako agresora. Neznamená to, že se na všem aktéři těchto schůzek bezvýhradně shodnou. V těch základních věcech však ano. ČR je proto v tomto směru srozumitelná a zahraniční politici a diplomaté nemusí analyzovat, co je vlastně převažující názor. Naopak směrem k tuzemským voličům bývá téma válečného konfliktu na Ukrajině občas zneužíváno. Některé výroky opozičních politiků v médiích a ve sněmovně to dokazují. Rovněž vládní politici k tomu někdy nedostatečnou komunikací přispívají. K tomu těžko mohou schůzky na Hradě zabránit, i když prezident opakovaně politiky vyzývá, aby to nedělali.