Prosperita přijde už v příštím pololetí, opakují mnozí ekonomové, včetně těch z ČNB a ministerstva financí. Opakují to už od začátku roku 2023. Zřejmě hlavním důvodem, proč předpovědi nevycházejí, je okolnost, že se jich nedrží běžný spotřebitel. Ten by měl víc utrácet, aby se zvýšila domácí spotřeba, která je hlavním parametrem při počítání HDP, tedy ekonomického výkonu. Je pravda, že se tržby maloobchodu o něco zlepšily, hlavně počátkem roku. Jenže pořád platí, že lidé neutrácejí ani tak, aby se vyrovnaly svým výdajům před rokem 2020, než přišlo období krizí, přitom jejich příjmy rostou, tak by konečně utrácet mohli. Lze tedy nadále věřit tomu, že spotřebitelé změní své chování a s nákupy konečně začnou. Pak se třeba naplní nejnovější makroekonomická predikce Ministerstva financí, že se poměry obrátí a ekonomický růst výrazně zrychlí už před koncem roku. Jenže údaje ze září, které právě publikoval Český statistický úřad, tomu nenasvědčují. Obrat maloobchodu dosud zůstal dvě % pod úrovní roku 2019. Potíž je v tom, že lidé dosud utrácejí jenom za nezbytnosti, jako jsou základní potraviny, benzin, mobily a nově také léky a čistící prostředky. Ve skladech dosud zůstává zboží, jehož nákup lze odložit, tedy nábytek a velké spotřebiče, oděvy a sportovní náčiní. Petr Dufek z banky Creditas se domnívá, že lidé prostě na obchodníky zanevřeli. Za zdražení během energetické krize ano, pak obchodníci dosud trvají na svých přemrštěných cenách. To už je lepší uložit peníze na spořící účty nebo do investičních fondů a v časech všeobecné politické i ekonomické nejistoty počkat, jestli se nebudou hodit pro přežití nějaké příští krize. Lidé už mohou mít lepší náladu, než měli během minulých krizí, uvedl ekonom Dufek. To však neznamená, že se tomu okamžitě přizpůsobí jejich ekonomické chování. Museli se naučit šetřit, dávat větší pozor, za co své peníze vydávají a na jakých účtech si je uloží. Právě takové chováním dává větší pocit jistoty a zvyšuje kvalitu jejich života. Určitě o dost víc než bezdůvodné utrácení za drahé zboží, které nepotřebují. Nestačí tedy čekat, že lidé budou vydělávat víc a víc peněz a že jednou se to konečně utrhne, což je pak otevřou peněženky a svět včetně růstu HDP bude přesně takový, jaký bychom si přáli. Nějak je potřeba tuzemské rodiny přesvědčit, že už se nemusí bát a že například mohou vylepšit kvalitu svých životů třeba nákupem nového nábytku. Jenže jak toho dosáhnout ve světě, který se představuje jako prostředí, kde nic jistého není. Tady nepomůže větší množství finančních prostředků v oběhu ani žádnými ekonomický nástroj. V principu jde o filozofickou otázku. Nezbývá proto než vyhlásit konkurz na filozofa.