Francii čeká za necelý týden první kolo parlamentních voleb. Celá země horečně diskutuje, probírají se nejrůznější doposud nepředstavitelné scénáře. Tentokrát půjde opravdu o hodně, dokonce možná o přestavbu celého francouzského politického systému. A možná poprvé v poválečných dějinách by mohlo zvítězit krajní pravice, a tudíž chtít sestavit vládu. Jedna věc je jistá. Prezident Macron přijde o svoji dosavadní relativní většinu v parlamentu a jeho strana spadne mezi ty malé. A on sám nesmírně oslabí a není vyloučeno, že bude tlačen k demisi. Ač dnes rezolutně tvrdí, že zůstane do konce svého mandátu za tři roky. Takový výsledek je to poslední, co si představoval. O parlament bojují čtyři formace, přičemž dvě jsou prakticky hegemony. Krajně pravicové Národní sdružení, které má dnes průzkumech spolu s několika menšími silami téměř 40 %, a potom kartel čtyř levicových stran zvaný Nová lidová fronta se 27 %. Až daleko za nimi pokulhává koalice pro Macronových centristů se 20 % a zbytek z okleštěné rozhádané klasické pravice republikáni s 10 % z Paříže. Viděno se zdá téměř s jistotou, že Národní sdružení se stane první silou nového parlamentu a že do absolutní většiny bude možná scházet jen pár desítek křesel. V takovém případě se ale jeví vyloučené, že by některá ze tří zbývajících formací šlo s krajní pravicí do koalice. A to platí i pro opačný případ, že by se první formací stala levicová Lidová fronta. Obojí by znamenalo, že by nebylo možné sestavit většinovou vládu a pravděpodobně ani menšinovou a že by nastal chaos. Pro Macrona by to znamenalo dostat se z dnešního bláta do louže. Předpovídat výsledek voleb je ve Francii dnes velmi obtížné. Proč? Protože se tam volí dvoukolovým většinovým systémem, jaký známe z našich voleb do Senátu. V každém z 577 okrsků se tam volí jeden člověk, nikoli kandidátní listina a bude záležet na tom, kdo to konkrétně bude. Rozhodovat se bude často až ve druhém kole a ta bude mimo jiné otázkou, komu dá hlas centristických voličů. Pokud bude mít na výběr jen mezi kandidátem krajní pravice a levicového kartelů, anebo ve druhém kole už volit nepůjde, protože obě jména budou pro něj nepřijatelná, což je dnes dost často tady slyšet. Levicový kartel postavil svoji strategii na konceptu, že je jedinou hradbou proti krajní pravici. Je to ale velmi heterogenní uskupení s realistickým ekonomickým programem. Zahrnuje jak centristy ze Socialistické strany pro středového voliče přijatelné, tak velmi radikální tváři z okruhu Jeana-Luca Mélenchona. Pro centristického voliče nepřijatelné. Miloušem bylo poslední dobou na neskrývali antisemitizmus. Do domácí politiky vnáší konflikt v Gaze a snaží se tak sebrat hlasy u muslimského obyvatelstva. Francouzské volby hlas ale mohou inspirovat v jednom. Přestože předvolební horečka stoupá. Paříž ani země nejsou oblepeny volebními plakáty. Nenajde to je na žádné poutače kolem silnic nebo dálnic. Pouze před volebními místnostmi stojí plechové tabule jednotného rozměru a každý kandidát má vyhrazenu jednu pro svůj plakát. Jaro, to zákon. Neumíte si představit, jak je to osvěžující chodit městem bez všudypřítomných politických hesel a tváří. Praze a nám doma by to taky slušelo.