Jeho odpůrci ho srovnávali s Chomejní nebo i bin Ládinem. Příznivci ho považovali za muslimskou obdobu dalajlámy. Proslulý turecký náboženský vůdce Fethullaha Gülena asi nebyl. Nic z toho jeho dědictví je prostě komplikované, i když z velké části obdivuhodné. A to přesto, že turecká provládní média, což jsou dnes skoro všechna, o něm mluví jako o teroristovi. Volen se narodil před 83 lety ve východním Turecku v rodině imáma. Pokračoval v otcových stopách, ale jinak 60. letech se stal duchovním ve dvou důležitých městech na opačném západním konci Turecka, v Edirne a pak Izmiru. Obcházel čajovny a kavárny a oslovoval studenty. Budoval síť příznivců, organizoval různé akce, včetně pomoci těm, kdo by kvůli špatné sociální situaci nemohly studovat. A tak vzniklo hnutí, které neslo jméno Hizmet služba. Turecko bylo tehdy mnohem chudší a méně rozvinuté a jeho mocenská elita ostentativně protináboženská. Gülen to postupně měnil. V 70. letech už měl po celém Turecku mnoho následovatelů a v 80. letech, kdy se Turecko začalo rozvíjet, už mnozí z nich patřili k bohatší vrstvě. Gülenovo hnutí mohlo zakládat po celé zemi školy, které byly považovány za lepší než ty státní. Gülen jisté také převzali list Zeman a udělali z něj největší noviny v zemi. 90. letech už jeho žáci, obdivovatelé pronikli do mnoha vlivných pozic v byrokracii, policii i armádě. Gülen prospíval mnoha lidem a mnohé ovlivnil. Hlásal mezináboženský dialog a mírnost inspirovanou tradicí tureckého súfismu. Současně ale vracel náboženství do veřejného života a státních institucí. V tom se shodl s tehdy mladým politikem Recepem Tayyipem Erdoganem, který také usiloval o návrat islámu. Oba muži na tomto projektu spolupracovali zejména poté, co se Erdoganova AKP roku 2003 dostala k moci a už i nepustila. Gülenovi sekulární kritici mu zazlívají, že použil svůj vliv a síť příznivců k tomu, aby Erdoganovi pomohl s převzetím státu. Oba vlivní hráči se ale nakonec dostali do konfliktu údajně tehdy, když policie a justice, prý už do značné míry v rukách germanistů začala vyšetřovat korupci v kruzích kolem Erdogana. Vláda v roce 2015 označila Gülenovo hnutí za teroristickou organizaci. V následujícím roce se v Turecku odehrál záhadný armádní puč, který Erdogan jen se štěstím ustál. Z organizace převratu obvinil svého bývalého spojence, jeho příznivce, pozavíral desítky 1000 lidí, vyhodil z práce, zlikvidoval nebo převzal Gülen mystické školy a média. Gülen jakoukoli účast svou nebo svého hnutí na pokusu o převrat jednoznačně odmítl. Perzekuce se ho přímo nedotkla. Už od roku 1999 žil pro jistotu v dobrovolném exilu v Pensylvánii a Američané ho Erdoganovi navzdory silnému tlaku odmítli vydat. Ani Glen Erdogana svého někdejšího spojence moc nešetřil. Označil ho za nacistického diktátora podobného Hitlerovi a Stalinovi a dodal vláda takových lidí končí v rozvratu. A totéž prý čeká i tureckého prezidenta. Někdejší vůdce vlivného a úspěšného hnutí se v posledních letech stáhl do ústraní. Měl zdravotní problémy a podle svých slov toužil po samotě, modlitbách a klidu. Říkal, že by byl nejraději, kdyby se o jeho smrti nikdo nedozvěděl a všichni na ni zapomněli. To se asi jen tak nestane. Gülen se nikdy neoženil a neměl děti. Jeho synovce turecká tajná služba unesla před několika lety z Keni. Zatím tedy není jasné, co bude s Gülenovým životním projektem po jeho smrti.