Chtělo by se pogratulovat bývalé ministryni Janě Maláčové ke zvolení do čela soc. Dem. Kdyby ona sama ve svém předvolebním projevu nezpochybnil. A jakékoli výrazy uctivé radosti. Jsme strana, která téměř nemá voliče, řekla mimo jiné Maláčová, která dále popsala neviditelnost pas - tvého seskupení. Proč je tedy exministryně ochutnat tak pochybný spolek vést? Protože je přesvědčena, že se to vše dá změnit. Jenže právě o tom se dá úspěšně pochybovat. Gratulovat není k čemu přesně kde brát voliče. Většina těch typicky sociálnědemokratických už dávno volí ano a mají dlouhodobý pocit, že dělají dobře. Jde především o starší občany, kterým stačí, když jim lídr Babiš řekne, že nenechá vydírat důchodce, a je pro příští volby vymalováno. Proč by tito lidé spokojení se svým sociálně citlivým ano najednou měli přebíhat k soc. Dem. Nedává to smysl. Maláčová bude nanejvýš jinými slovy říkat totéž, co říká Babiš Havlíček. Schillerová svou voličskou přesvědčivost při tom ztratila už ve vládě, kde jdeme, a starosti o penzisty ukradlo. Právě ano. Které ještě ve vládě Bohuslava Sobotky sypat peníze do děravého penzijního systému odmítal, jenom Maláčová. Zjevně přitvrzují rétoriku a zamíří tak na milion nespokojených voličů, jejichž hlas minulých volbách propadl, kteří se cítí frustrováni tím, že nemají ve sněmovně svého zástupce. Jenže tito nespokojení už jsou přibráni velkou skupinou nových protestních stran od přísahy přes stačilo po motoristy. Pro a mnoho dalších soc. Dem. Sem přichází pozdě a může nanejvýš paběrkovat. Bojovat proti zbídačování, jak emotivně slibuje nová šéfka, jsem zde, je málo. Proti němu dnes boje kdekdo, aniž by se zamýšlel nad tím, zda a v jakém smyslu je to pravda. Silnější rétorika nevadí, je-li opřené o fakta. Jinak řečeno, pokud z ní kromě emocí vyhnaných ke krajnosti ještě něco hmatatelného zbývá. Na levé, řekněme sociálně citlivější straně politického spektra chybí někdo, kdo by věcně a rozumově argumentoval. Přehánějí. Těch excitovaných křiklounů, s nimiž se nediskutuje, nýbrž pouze přetrvává, je tu už dost samoúčelnou. Přitvrzení rétoriky je nakonec přesně tím, co soc. Dem. Ponechá mezi směšnými politickými spolky, které ve snaze o získání voličů překročily všechny své zásady a tradiční postoje, jež vždy vycházely z limitů liberální demokracie s funkční, regulovaným kapitalistickým systémem. Silnou sociální politiku nelze například prosadit bez ekonomické racionality, kterou se politika emocionálního přehánění neobtěžuje. Ať už jde o ano stačilo nebo SPD soc. Dem. Nemůže být tomto smyslu antisystémová, jsou-li antisystémový, de facto už i Babišovi zruční sofistikovaný rétoři. Jana Maláčová možná věří tomu, že překřičí Babišovo Ano. Přesvědčit sociálně citlivé lidi ale také znamená dát jim naději, že za slovy, úsměvy a sliby, starosti je něco pevnějšího a reálnějšího než jen líbivá emoce. Využít pocity k práci, rozumu, to je cesta, na níž se voliči teprve rodí a přicházejí vždy až s jistým zpožděním. Nová předsedkyně soc. Dem. Zatím nevypadá na to, že by se jí chtělo na rozumné voliči čekat. Uvidíme, co přinese snaživý sběr těch rozrušených