Vláda premiéra Fialy má ohromnou zodpovědnost za to, jak bude vypadat země v příštích letech. Ve veřejnosti a v médiích se už uchytilo představa, že nadcházející volby prohraje. To by nemusela být žádná tragédie. Strany volby jednu vyhrávají, jednu prohrávají. V našem kontextu by to ale znamenalo pohromu. Proč? Protože jedinou alternativou k této vládě je hnutí miliardáře Babiše a demagogická populistická SPD. Jinou variantu nemáme. Chybí nám silná slušná levicová opozice. Piráti, čerstvě odsunutí od vlády, budou potřebovat nějaký čas, než budou vnímáni jako věrohodná opozice. Všechny nás čekají obtížné časy. Válka na Ukrajině zřejmě tak neskončí. Přijdou velké změny ve světě, včetně klimatu a migrace lidí. A v tomto kontextu je životně důležité, aby jim česká společnost čelila jednotná, zklidněna, aby tu byla shoda na základních principech a vědělo se, kam směřujeme. Prvořadým úkolem Fialovy vlády by tedy mělo být na takovém konsensu pracovat. Nikdo jiný to neudělá. Dnešní opozice konsensus rozhodně nezajistí. Vládní koalice by neměla zapomínat, že lidé ji volili často nikoli z nadšení pro tváře ODS a jejích pravicových manter, ale jako hlas proti Babišovi. Ne nutně speciálně pro Fialu skutečnosti ale bohužel jiná vláda a její parlamentní většina se chová, jako by zajímal jen klasický pravicový, dávno překonaný program a po nás potopa. Ano, jejím velkým plus je jasná podpora Ukrajiny a ukrajinským běžencům i zvládnuté povodně. Její popularita ovšem klesá a od lidí z vládního okolí je přitom slyšet, že politici koalice jsou bytostně přesvědčeni, že to dělají dobře a že příští volby vyhrají. Žijí v jakési uzavřené, sebe pochvalné bublině. Vládní koalice v minulosti zbytečně otevřela dveře výrazně konzervativním, proti evropským tvářím a názorům, čímž si oddaluje část moderního mladého a liberálního voličstva. Zároveň tím ale nikoho nezíská. V tom jí jako Kovaříčka přebíjí kováři národovecké opozice. Místo aby rychle odhlasovalo záležitosti, které jsou ve většině Evropy již běžné a pro mladou generaci samozřejmé, jako je manželství pro všechny nebo úmluva o potírání násilí na ženách, nechala tyto kauzy dlouho bobtnat v umělý problém. Ano, fouknout do letitých konfliktů. Nahrála tím ovšem jen jiným, komornějším stoupencům neměnnosti pořádků. Vláda by měla v zájmu sociálního klidu urgentně projevit sociální vnímavost a ne jít na ruku miliardářům třeba udržováním nízkých daní. Jestliže zrušila bývalý systém navyšování důchodů, nemůže se divit, že mnoho voličům se zalíbí sliby Babiš iowské opozice. Jiným velmi palčivým problémem je drahé a nedostupné bydlení. Kdo by přišel s vůlí ho řešit, má zaručenou popularitu. Návrh zákona připravili především Piráti. Jsou to ale byly z vlády vyloučení. Je už slyšet, že s ním má problém ODS a chce ho tzv. přepsat, přičemž na možnost slušně bydlet čeká u nás spousta lidí. Tímto způsobem má ovšem vládní sestava jistotu, že příští volby vyhrají miliardář spolu s nacionálním demagogem a že se tato země může vydat tam, kde už je Maďarsko a Slovensko. A to přitom pěti koalice ve svých začátcích slibovala tzv. jde Agrofert izolaci země. A kam ji posunula? Nikam?