Soudní systém je jedním ze základních pilířů právního státu a podle jeho kvality je možné posuzovat i hodnotu demokracie. Aktuální opět oživena letitá diskuse o platech soudců i státních zástupců a možnosti je libovolně zvyšovat či snižovat. Je toho součástí. Přesto by si někdo mohl myslet z občasných veřejných vyjádření, že nalezení spravedlnosti není to hlavní, čím se justice řídí. Naposledy bývalý vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář, obžalovaný z dotačního podvodu, se nechal slyšet, že kdyby nebyl kancléřem Miloše Zemana, před soudem by nestál. To by tedy znamenalo, že státní zástupce jako součást moci výkonné i soudce jako součást moci soudní. Co nařídili jednání, pracují podle nějakých jiných hledisek, než jsou zákony. Mynář žádal o dotaci a přitom zatajil, že už jednu na stejnou stavbu obdržel. Hájí se zajímavým způsobem, že se žádostí o dotaci nemá nic společného, jen ji podepsal. To samo o sobě zní zvláštně. Kdo podepisuje, je odpovědný a měl by si to přečíst jako Jan Werich ve známé filmové roli Rudolfa druhého, když mu zrádný tajemník místo jídelního lístku předložil abdikaci. Může se samozřejmě stát, že plně důvěřuje tomu, kdo to vypracoval, pak je to přinejmenším nedbalost. Státní zástupce tedy zcela přirozeně podle platné legislativy vypracoval žalobu a bude na soudci, jak nakonec rozhodne. Je těžko říci, kde je v tomto procesu místo. Snad pro nějakou tajemnou mstu, že někdo pracoval na Hradě. Mynář v tom ale není zdaleka sám. Jeho prezident Miloš Zeman měl pochybnosti o rozhodnutích státních zástupců a soudů a svému oblíbenci Miloši Balákovi, svého času vedoucímu obory v Lánech, dokonce udělil velmi kritizovanou milost. Králem v tomto směru je zajisté předseda. Ano, Andrej Babiš, který také obviněn z podobného dotačního podvodu, mluvil léta o kampani a politické objednávce, která ho měla odstavit z politiky. Také on nepřímo obviňoval státního zástupce, že je veden něčím jiným než svým úřadem a zákony. Je samozřejmě pravda, že Babiš jako veřejně známá osoba budí více pozornosti, ale zákony platí pro každého a soud to musí nakonec právem rozhodnout. Termín politická objednávka je velmi častý a sáhl k němu třeba i odsouzený bývalý středočeský hejtman David Rath. Také on měl za to, že byl odsouzen za svou politickou činnost, nikoli za konkrétní trestný čin. Všechny případy mají jedno společné zpochybňují právní řád. Jestli je možné si trestní stíhání, obvinění, obžalobu, soudní proces někde objednat, pak si nikdo nemůže být ničím jist. Jenže také mají společné, že nebyly doloženy žádnými konkrétními důkazy. Zůstalo to ve stádiu dojmů. Žádný právní systém není dokonalý a může v něm dojít k omylům, ale i k lidským selháním. Je ale nastaven tak, aby byla eliminována. A pokud někdo opravdu přijde s konkrétním podezřením, musí být samozřejmě prošetřeno. Není možné jen tak naznačovat nějaké justiční spiknutí a zpochybňovat tím právní stát. Je možné pochopit tradiční obhajobu obžalovaných, kteří tvrdí, že jsou nevinní a že to na ně celé někdo hodil. U politiků je to ale závažnější, když naznačují politické spiknutí jak Mynář, tak Babiš. Rád, ale především bývalý prezident Miloš Zeman by zvláště taková slova měli vážit. V posledním případě by tedy Mynář neměl vinit státního zástupce, že ho obžaloval jako Zemanova kancléře, ale právě proto, že zastával takto důležitou funkci, by měl spíše o tom mlčet a pokoušet se obhájit více standardními prostředky. Jiný postup svědčí spíše o politické nedostatečnosti ve funkcích, které zastával, i zastávají a třeba i budou zastávat.