Když jsem poprvé slyšela o nutnosti povinné kastrace při úřední změně pohlaví pro trans lidi, nemohla jsem tomu uvěřit. Přišlo mi to zcela amorální, středověké a neskonale kruté. Smysl tohoto nařízení mi unikal. Proč odstraňovat fungující část těla jen proto, aby se státu dokázalo, že to někdo z tranzitní myslí vážně? Proč jen proto, že někdo chce úředně změnit svůj gender v dokladech, musí projít povinně kastrací, jinak jeho rodovou identitu stát neuzná. Jako by to trans lidé už tak neměli dost těžké. Stejně jako u celé řady dalších problémů, typicky těch týkajících se genderu, sexuální orientace nebo identity se i v případě trans lidí debata zvrhla v ty nejvulgárnější kulturní války. Těla cizích lidí se pro politiky, převážně ty konzervativní, stala pouhým ideologickým bojištěm, prostorem pro nekorigovanou a mnohdy zcela nenávistnou agendu. Trans lidé ve veřejných debatách stále dokola zažívali ponížení a nemístné útoky ze strany politiků, kteří se v tématu absolutně neorientují. Ani neznalost problematiky jim však nebránil a snažit se skrz nenávist vůči tranzitem sbírat populistické body. Přesně v tomto duchu se roky vedly i debaty o zrušení povinných kastrací při úřední změně pohlaví. Šlo přitom o jednu z nejvíce kontroverzních částí občanského zákoníku. Česko je totiž jednou z posledních zemí, kde stát kastraci vyžaduje. To je však roky předmětem kritiky tuzemské i zahraniční. Za porušování lidských práv považuje podmínku kastrace Evropská úmluva o ochraně lidských práv, Evropská sociální charta či lidskoprávní úmluvy OSN. Výbor OSN vymáhání sterilizací dokonce posuzuje jako mučení a nelidské zacházení, které musí skončit, uvedla už v minulosti česká zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková. V Česku se proti sterilizacím dlouhodobě vyslovuje. Organizace transparent, která se věnuje podpoře trans lidí, tvrdí, že nucené kastrace pro pouhé úřední uznání změní pohlaví, negativně vstupují transferem do života a tlačí na ně, aby operaci absolvovali, i když to nechtějí. Ačkoli vláda Petra Fialy před časem avizovala, že Ministerstvo spravedlnosti pracuje na návrhu legislativy, která zruší podmínku povinné kastrace pro úřední změnu pohlaví. Celý proces nakonec rozčísl až Ústavní soud. Vláda se totiž nebyla na novele schopna dohodnout, a to víc než rok i proto, že jednotlivé strany koalice zaujímají ke kastracím různé postoje. Ústavní soud ale vydal startem týdne přelomový rozsudek. Z občanského zákoníku odstranil větu, že změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, a dal tak za pravdu navrhovateli. Tím byl trans muž, kterému úřad zamítl jeho žádost na úřední změnu pohlaví z ženského na mužské, protože ne podstoupil chirurgický zákrok spojený se sterilizací. Jedním rozhodnutím tak Ústavní soud zrušil nařízení, které bylo projevem násilí na trans lidech. Hysterické reakce konzervativního spektra v ČR se senátory hrabou nebo Kovářovou či lidmi z Aliance pro rodinu na sebe nenechaly dlouho čekat. Tito lidé se ihned snažili šířit paniku a strach. Nemá smysl se jimi zabývat. Od půlky roku 2025 totiž stát bude muset přestat sterilizace pro úřední změnu pohlaví vyžadovat. A i když je to ostudně a zoufale pozdě, je to nakonec to jediné, na čem skutečně záleží.