Institut pro psychologický výzkum zveřejnil minulý týden jednu velmi důležitou zprávu výzkum zaměřený na problematiku duševního zdraví u queer osob v ČR. Dlouhodobého šetření se zúčastnilo více než 3300 lidí a jedná se tak o nejrobustnější výzkum na toto téma u nás. Co z unikátních dat vyplývá? Třeba to, že 40 % zúčastněných se nachází v silném až extrémním riziku depresivity, nebo to, že míra ohrožení roste s dalšími zneklidňujícími faktory, jako je třeba nepřijetí v rodině nebo socioekonomický status. Dalšími okolnostmi, které zvyšují riziko depresivity, byly nižší věk, život v obci do 100000 obyvatel a méně viditelné identity. Naopak nejméně ohrožení byli lidé, kteří žijí ve společné domácnosti s partnerem nebo partnerkou, měli vyšší socioekonomický status, byli starší 25 let a žili ve větším městě. Úzkosti nebo deprese jsou navíc u jednotlivých skupin queer lidí různé. U gayů a leseb bylo ohroženo zhruba 30 % lidí. U osob nebinárních, pan, sexuálních a sexuálních či trans mužů činila depresivitu a úzkosti 50 % i více. To samozřejmě souvisí i s tím, jakou míru viditelnosti jednotlivé kategorie mají a s jakou formu předsudků se ve společnosti vyrovnávají. Tak i tak však z dat plyne, že až 26 % LGBTQ i Plas zúčastněných téměř pořád cítí, že jejich život nemá smysl, a sníženou sebe hodnotu zažívá až 33 % dotazovaných. Problémů v oblasti duševního zdraví mezi obyvatelstvem ČR obecně přibývá a spolu s tím se ukazuje, jak málo dostupné a rozšířené jsou služby terapeutů a psychiatrů především pro mladší a dospívající. Jejich akutní nedostatek. Obecně jsou ale v Česku statisíce lidí, kteří potřebují odbornou pomoc a nedostává se jim. Přesto, že LGBTQ i Plas osoby vyhledávají psychologickou podporu obecně častěji, v její dostupnosti mohou narážet na překážky, které prostupují celou společností. Možná se někomu může zdát, že podobně zaměřené výzkumy jsou bezvýznamné. Třeba právě proto, že problémy v oblasti duševního zdraví má dnes opravdu hodně lidí. Jenže opak je pravdou. Šetření v této oblasti je třeba maximálně diverzifikovat, protože zkušenosti heterosexuálních lidí jsou jednoduše odlišné než zkušenosti queer lidí. A to mimo jiné i proto, že queer lidé stále nemají v řadě zásadních oblastí rovná práva a běžně se setkávají jak s diskriminací, tak s předsudečným násilím. Jednoduše se dá říct, že politika a legislativa s tím, jak se lidé u nás cítí, přímo souvisí. To koneckonců dokládá i samotný výzkum zavádění Antil. Když být i politik má negativní dopad na duševní zdraví queer lidí. A naopak. Možná by si to někteří politici a političky mohli uvědomit a že se budou veřejně strašit před přijímáním manželství pro všechny nebo se navážet do Prague Pride je ze strany určitých ultrakonzervativních kruhů s železnou pravidelností děje. Problémy v oblasti duševního zdraví u queer lidí jsou závažné. Je ale v politické moci tento neblahý stav začít zlepšovat.