Tatam je doba, kdy lety do vesmíru budily všeobecné nadšení. Už dávno se staly součástí každodenního života a i lidé, kteří se o ně zajímali. Jako já je beru jako samozřejmost. Když však dobývání vesmíru začínalo, neznal jsem nikoho, kdo by o nich nemluvil. Byly symbolem pokroku lidstva, které se pomocí vědy a techniky vzepjalo k nebeským výšinám a míří do zářné budoucnosti. Mnozí lidé přijímali tuto utopickou představu jako beztřídní společnost, v níž nebude existovat vlastnictví výrobních prostředků, čímž se zajistí racionální hospodářství, které vyprodukuje na dobytek produktů a ty si bude moci každý brát zdarma podle svých potřeb. Pokrokový Sovětský svaz, který směřoval k tomuto cíli, byl také první kosmickou velmocí, vyslal v roce 1957 do vesmíru první družici Sputnik a o čtyři roky později prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Spojené státy americké jako přední kapitalistická země věřila pouze v pokrok ve vědě a technice a v sílu demokracie. Zpočátku v soutěži o dobývání vesmíru zaostával, ale v následujícím desetiletí se ujala vedení díky programu Apollo, který vyústil v přistání prvních lidí na Měsíci v roce 1969. Program skončil v roce 1972 a pak už se po jeho povrchu 50 let nikdo neprošel. Sovětské Rusko ztratilo technologickou převahu a se svým racionálně koncipovaným centrálně řízeným hospodářstvím nikdy nedohnalo ani ne předehnalo iracionální tržní hospodářství západu. Utopický sen o nezadržitelném společenskému pokroku ke komunismu se zhroutil v 90. letech 20. století. Dobývání vesmíru přestalo být soutěží dvou nesmiřitelných systému a stalo se normální vědeckou výzkumnou činností, která obohacuje naše poznání a přispívá k technologickému rozvoji. Skončily také utopické vize o spojení lidstva s mimozemskými civilizacemi. Jak řekl počátkem 70. let český filozof Jan Patočka, kosmické lety ukázali, že jsme v dostupném vesmíru sami. Již tehdy se začaly ukazovat nesnáze průmyslové civilizace založené na matematické přírodovědě a trhliny doznala i víra ve spásonosný vědeckotechnický pokrok. Cyklus věda, výzkum, vývoj a výroba, nabídka, poptávka, spotřeba. O neustálý růst blahobytu se ukázal být ohrožením toho, čemu měl původně sloužit života. Je totiž nevyhnutelně spojen i s ničením životního prostředí a produkuje zbraně schopné v jediné válce zničit lidstvo jako celek. I dnešní mladí lidé sdílejí víru v technologický pokrok a důvěru, že přináší zlepšování života. Zároveň však pociťují stále větší úzkost zničení planety, na které budou muset žít. Jejich projekt se do budoucnosti již dávno nejsou utopické zářné zítřky, ale spíše ano ty utopické zítřky temné. Snad proto se nový kosmický program Artemis zaměřený přistání na Měsíci, zdaleka netěší takové podpoře veřejnosti, jakou míval program Apollo. K tomu, aby se vůbec mohl nový program uskutečnit, musel americký stát přizvat partnerství soukromé podnikatele a i tak se v důsledku nedostatku financí zpožďuje. Nyní, když se úspěšně vrátila po obletu Měsíce kosmická loď Orion, má za sebou první krok. Příští raketa již poletí s posádkou a pak se má začít naplňovat hlavní cíl tohoto úsilí o vytvoření dlouhodobě udržitelné lunární kolonie využitelné pro lety na Mars se záměrem o jeho osídlení. Přemýšlím o tom, zda to nedělají pro případ, že by se nám opravdu podařilo tu naši krásnou zemi zničit.