V ČR je v poslední době značně rušno v Táboře politického extremismu. Ten ožil už během epidemie COVIDu-19, kdy tento segment společnosti demonstroval proti různým nařízení vlády a odmítal očkování. Ukázalo se přitom, že nemalá část antivaxerské chová sympatie k putinovskému Rusku. Po nástupu vlády Petra Fialy se odpor této části společnosti obrátil proti údajné liknavosti vlády v boji s rostoucí inflací a vysokými cenami energie. Na Václavském náměstí se konala několik demonstrací pod taktovkou Ladislava Vrabela, jedné z postav české dezinformační scény posledních týdnech. Iniciativu převzal Jindřich Rajchl, předseda strany, pro který zorganizoval několik demonstrací, jejichž hlavním mottem bylo sice boj proti bídě, ale během nichž se demonstrovalo i proti spojeneckým závazkům ČR nebo proti vojenské pomoci naší země Ukrajině. Desetitisícové davy na Václavském náměstí působí impozantně a někteří političtí analytici tak začal vyjadřovat obavy z posilování extremismu u nás. Jenže za argumentovat, že ve skutečnosti se nic takového zatím nekoná. V české společnosti už od nástupu demokracie v roce 989 vždy existoval segment, který bychom mohli popsat jako antisystémový. Jednalo se o lidi, kteří nepřijali demokratické zřízení a zakotvení země v západních strukturách a z nichž mnozí tíhli k autoritářským režimům, jako je nyní ten ruský. Tento segment české společnosti 90. letech minulého století politicky obhospodařovala KSČM a republikáni Miroslava Sládka. Po politickém propad u republikánů se ke KSČM přidávala různá další uskupení, mezi nimiž více vynikla jen Dělnická strana. Ekonomická krize po roce 2008 a následně migrační krize v roce 2015 pak daly vzniknout řadě nových antisystémových politických subjektů, mezi nimiž hrála hlavní roli uskupení Úsvit a hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury a také subjekty, které se zatím nedostali do sněmovny. Jako je trikolora. Součet preferencí všech těchto politických subjektů se už od pádu bývalého režimu pohybuje mezi 15 a 20 %. Dlouhodobě neoslabuje, ale ani neroste, což naposledy potvrdil i sněmovní volby v roce 2021. V nich součet preferencí parlamentní SPD a mimoparlamentních komunistů a trikolory zůstal i tentokrát pod hranicí 20 %. V minulosti bylo pravidlem, že pokud posílí jeden z těchto antisystémových subjektů, oslabí ty další. To samé pozorujeme i nyní. Reichlova strana pro se objevila v jednom z posledních průzkumů stranických preferencí. Se ziskem tří % ale o tři % oslabil a SPD voliče nyní odsává. Této části politické scény i Babišovo hnutí ANO. Není jsi se prvoplánově antidemokratické, ale řada antisystémových voličů oceňuje Babiše jako silného vůdce poté, co Babiše v pro něj neúspěšné prezidentské volbě podpořil a zjevně i část voličů antisystémových stran, začala mezi Babišem a Okamurou přetahovaná o voliče. Mohli bychom říct, že když se dva perou, třetí se směje. A i proto sílí podpora pro Reichlovo. Pro. Vůdcové všech těchto subjektů se perou o stejné voliče. Pokud snad někdo z nich může oslovit i část voličů vládní koalice. Je to Babiš, ale ten čelí dilematu. Může uspět jen za předpokladu, že nebude zároveň koketovat s voliči extremistů. Poplach ohledně rostoucích preferencí Rajchla je tak zatím předčasný. Voliče může získat převážně na úkor SPD, trikolory a toho, co zbývá z KSČM. Politických kohoutů s velkými egy je prostě na relativně malém dvorku českého extrémismu příliš, takže vedle jejich útoků na Fialovu vládu bude sílit i jejich bratrovražedná válka.