Ruská válka na Ukrajině bude 24. února trvat celé 2 roky. Strašlivé, krvavé dva roky. Tady u nás jsme si na válku snadno zvykli. Denně oni slyšíme v médiích. Stala se z ní normalita. Prvotní vlna obrovské solidarity s válečnými uprchlíky je dávno pryč. Hluboké vědomí, že Rusové na Ukrajině páchají válečné zločiny, se postupně rozmělnilo. Opoziční strany ve sněmovně začaly už nedlouho po vypuknutí války používat termín naši lidi, který bez uzardění staví proti ukrajinským uprchlíkům. Opoziční politici tvrdili a tvrdí, že vláda pro uprchlíky dělá mnohem víc než pro naše lidi. Není to pravda ani omylem, ale slyším to opakovat mnoho lidí, se kterými mluvím. Fialova vláda opoziční tlak zjevně vnímala a loni změnila pravidla pomoci. Od prvního července začal platit Lex Ukrajina pět, tedy drsně seškrtaný systém podpory, kterou český stát válečným uprchlíkům poskytuje. Marně, byl kritizován ještě před spuštěním. Sociolog Daniel Prokop ho popsal takto dáváme jasný signál pracujte na černo, nesnažte se dostat na hlavní pracovní poměr do svých kvalifikací. Ukrajinci jsou ale dříči. Nevzdávají se ani doma, ani u nás. Ze zpráv ministerstva práce a sociálních věcí o vyplácených dávkách a z letošních údajů úřadů práce lze vyčíst, že Česko poskytlo uprchlým Ukrajincům od začátku války do poloviny letošního února na humanitárních dodávkách 16,33 setin miliardy korun. Zároveň stát přispíval také českým domácnostem, které uprchlíky ubytovali. Na solidárním příspěvku jim za tu dobu vyplatil 2,84 setin miliardy. Celkem nás tedy utečenci před ruskou válkou stáli okolo 19 miliard korun. Nemalá část z nich u nás pracuje. Podle ministra práce Mariana Jurečky uprchlíci loni na odvodech z oficiálních výdělků odvedli zhruba 12 až 15 miliard korun. Dá se to chápat tak, že státu poskytnutou pomoc vracejí a brzy se nám jejich pobyt vyplatí. Ministr vnitra vít Rakušan nedávno řekl, že suma odvedená Ukrajinci českému státu letos už výrazně převýší poskytnutou podporu. Malý příklad. Rok u nás bydlela Ukrajinka s ne dospělým synem. Učitelka pracuje na poště, dělá samé noční služby a ještě si bere směny navíc. Živí totiž také dceru, která studuje vysokou školu na Slovensku a podporuje starou matku, která žije nedaleko Oděsy. Nestěžuje si, pracuje s ní o tom, že se vrátí domů a bude zase učit hudbu. Na Ukrajince přestáváme doplácet. Začínají se nám vyplácet, ale jejich přínos je mnohem vyšší. Na Ukrajině za nás bojují, brání nás před expanzí Rusů, tvoří jakýsi bezpečnostní nárazník. Stojí je to statisíce životů a zničenou zemi. Jsou skromní a pracovití, nenároční, vděční za pomoc a ještě něco. Dali nám možnost pomáhat a vědět, že ta pomoc má hluboký smysl.