Vloni slavil, i když dost potichu, český Senát čtvrt století existence. Tedy faktické, neboť na papíře v ústavě byl zakotven už od nového roku 1993. Jenže naplnit horní komoru se jakoby politikům moc nechtělo. Zvlášť patrné to bylo na hlavními hybateli domácího dění prvé půle 90. let Václavu Klausovi, který měl na to v dobré paměti, jak se vehementně krátce před zánikem Československa dožadovali poslanci ODS sedící v rovněž logický končícím Federálním shromáždění, aby se vznikem samostatné ČR automaticky transformovaly do jakéhosi senátního provizoria, neb se náhle ocitli ve vzduchoprázdnu. A Klaus proto ovšem neměl pochopení. Mimo jiné proto, že Senát jako takový považoval za nadbytečný a do jisté míry to sugeroval také občanům. Během svého pozdějšího prezidentství také se Senátem sváděli různé šarvátky, na což navázal v proti senátní rétorice značně přitvrzující jeho nástupce Zeman nejenže opakovaně navrhoval Senát finančně vyhladovět, ale dokonce nedávno předal ministru spravedlnosti podnět ke zkoumání, jestli se v době Zemanovy loňské hospitalizace Senát nedopustil sabotáže. A na druhé straně vdově po bývalém šéfovi Senátu Kuberovi zase zřejmě nikdo nevyvrátí, že její manžel náhle zemřel ve stresu z tlaku, který na něho vyvíjela prezidentská kancelář kvůli Kuberově plánované cestě na Tchaj-wan. A ovšem podle posledního průzkumu důvěry vůči ústavním institucím dosáhl prezident pouhých 28 %, zatímco Senát 32 víc, tak jenž vláda i dolní parlamentní komora. Takže na jedné straně leckdo dodnes smysl Senátu nechápe a vidí v něm spíše jen odkládá ránu politiků za zenitem. Na straně druhé si horní komora nevede nijak zle a momentálně je svým složením také přímým spojencem sněmovní většiny, tudíž i vlády. Před premiérem Fialou si takový luxus užívá toliko Mirek Topolánek, což ovšem nezabránilo já předčasnému pádu. Fiala ale funkční období dosloužit může a Senát by mu měl být pomocníkem i po podzimních volbách. Poměr sil se v něm nezvrátí, když momentálně má hnutí ANO pět senátorů, SPD žádného a ze sněmovny vypadl i ČSSD tři a komunisté opět nulu. Čili spíš asi půjde o to, jestli se kauza dozimetr projeví na výsledku stanů, což ale nemusí při specifice dvojkolové volby většinu místně známých osobností. A samozřejmě bude centrem pozornosti, jestli předseda Senátu Vystrčil obhájí mandát v jihlavském obvodě, kde proti němu mimochodem postavilo hnutí ANO paní Nagyovou, dříve Mayerovou spolu s Babišem obviněnou kvůli dotacím na Čapí hnízdo. Někdo si asi řekne, že senátorská imunita stojí za pokus, i když asi předem odsouzený k nezdaru. Pokud ale naopak Vystrčil uspěje, jak se říká, na celé čáře, může mu to dodat kuráž k uvažované prezidentské kandidatuře. A v tom případě by měl mít za sebou plnou váhu podpory své ODS, potažmo celé koalice spolu. Jenže ta podle všeho na prezidentskou partii už rezignovala. Maximálně vyjádří sympatie k někomu z nezávislých kandidátů a odmítne Babiše. Vystrčil, disponující v horní komoře největším klubem vedle 18 zástupců ODS je v něm ještě devět dalších, by naopak mohl předsednický post poměrně snadno obhájit. A to rozhodně není špatná perspektiva. Zvlášť když trend zvýšené důvěryhodnosti senátu může nejen pokračovat, ale i posilovat, k čemuž třeba přispěje také příští prezident. Tedy pokud jim nebude zrovna Andrej Babiš. Pak by musela ze třetiny obměněná, ale stále pravicově liberální horní komora zůstat trvale ve střehu, jak je za léta vcelku zvyklá a což evidentně konvenuje zhruba třetině populace. Tedy zatím, třeba se to ještě zvedne.