Situace se už stabilizovala, říkají obvykle lidé, kteří zažili vážné potíže ve chvíli, když už nějakou dobu k žádným velkým maléru nedošlo. Patří pak k obvyklému optimismu, že se v těchto stabilnějších časech čeká, že nadále už věci půjdou správnou cestou a pomalu se budou zlepšovat. Tato důvěra v budoucnost ovšem může být zklamán. A jak se v posledních dnech a týdnech ověřili nejen tuzemští ekonomové, světová ekonomika zažila v posledních pár letech několik až katastrofických otřesů od jednotlivých vln koronaviru v roce 2020 a 2021 přes vpád Ruska na Ukrajinu loni v únoru až po vrchol zdražení energií během následujícího srpna. Přitom Češi byli všem katastrofám blíž než většina ostatních národů. Od loňského léta však už je relativní klid a lidé, podniky, společnost či ekonomika měli od té doby čas se zotavit. Proto také všichni experti a analytici očekávají, že se hospodářství odrazilo od krizového zákona a že teď už průběžně poroste, jak bývá zvykem v klidných dobách ovšem také vývoj společnosti nebo ekonomiky podléhá pravidlům zemětřesení. Po prvním velkém otřesu ještě mohou přijít další, často s větším časovým odstupem, které třeba zničí i dosud zachované budovy. Teď se zdá, že stejný efekt postihl českou a nejen českou ekonomiku. Hypotézu o postupné oživení ještě během jarních měsíců postupně zpochybňovali neurčité zprávy, že se mnohé sektory hospodářství, případně důvěra podnikatelů a spotřebitelů, pohybují spíše odnikud nikam. Aktuální čísla z dubna nakonec ukázala, že nástup lepších časů se přinejmenším odkládá. Přes dobré výkony automobilek se produkce průmyslu opět propadla dokonce pod úroveň posledního předkrizového roku. Dubnový pád stavebnictví nemá srovnání letošním ani v minulém roce. Těžko nazvat oživením ekonomiky situaci, kdy průmysl klopýtá, stavebnictví padá. Ani maloobchod podle předstihových údajů neprosperuje, a protože inflace zůstává nad 10 %, tak jdou reálné mzdy dolů. Jinými slovy zemětřesení z minulých dob se připomnělo dodatečnými otřesy. Nemá ovšem smysl nebezpečí přeceňovat. Například nelze přehlížet pozitivní zprávu, podle níž se vysoko do pozitivních čísel překlopila bilance zahraničního obchodu. Na jedné straně přiměřeně roste export, jen to ještě není vidět na výkonech průmyslu. V časech krizí, kdy byly předraženy dodavatelské řetězce, se hodně vyráběl na sklad. Teď se sice zboží prodává, ale to ještě neznamená, že je nutné nastartovat výrobu. Bilanci zahraničního obchodu pomáhá také fakt, že zlevnily dovážené suroviny. Jen se to ještě neprojevilo na tuzemských cenách spotřebního zboží, a tak spotřebitelé prostě čekají, až to přijde. Největší problém je stavebnictví, které dosud trpí nesmyslným rozhodnutím minulé vlády zrušit v časech COVIDu daň z převodu nemovitostí. Tím se o čtyři % snížily prodejní ceny a o nové byty získali zájem finanční investoři, kteří vyšroubovaly ceny nejrychlejším tempem v Evropě. Po zvýšení úroků z hypotečních úvěrů však daňové zvýhodnění ztratilo efekt. Cenová bublina začala praskat, i když o jejím úplném propíchnutí ještě nelze mluvit. V každém případě se méně staví, protože výpadek bytové výstavby nenahradili ani vládní investice do infrastruktury. Narazí zvenku. I zkratová rozhodnutí v čase krizí mají důsledky, které ještě neodezněly. Bylo by dobré věřit, že už je tuzemské hospodářství překonalo. Stále však nebylo odstraněno příliš mnoho překážek. Zdá se být jisté dříve než koncem roku oživení nepřijde.